Řeč květů
Vanessa Diffenbaughová
Řeč květin neboli květomluva. A co že to je?
Každá květina - menší či větší, krásná či
ošklivá - vládne mocí vyjádřit a popsat city,
které by se slovy těžko řekly...
Příběh vypráví o svéhlavé Victorii, která to již od svého dětství neměla vůbec lehké. Kromě toho, že žila v dětském domově, také cestovala od jedněch pěstounů ke druhým. Ať už byla chyba na straně Victorie nebo na straně pěstounů, čím více putovala od jedněch dveří ke druhým, tím více se utužovala její osamělá povaha a tím více se stávala chladnější a k ostatním lidem čím dál tím více nedůvěřivou.
Před tím, než úřady malou Victorii označí na papíře jako neadoptovatelnou, dostane poslední šanci a putuje k milé pěstounce Elizabeth. Ta vlastní velikou a úrodnou vinici a vyzná se v květomluvě, kterou v dnešní době zná jen hrstka lidí. Elizabeth se o květomluvu podělí s malou Victorií, která je zpočátku nedůvěřivá a nedůtklivá, ale pak se přeci jen naposledy pokusí otevřít své dětské srdce.
Před tím, než úřady malou Victorii označí na papíře jako neadoptovatelnou, dostane poslední šanci a putuje k milé pěstounce Elizabeth. Ta vlastní velikou a úrodnou vinici a vyzná se v květomluvě, kterou v dnešní době zná jen hrstka lidí. Elizabeth se o květomluvu podělí s malou Victorií, která je zpočátku nedůvěřivá a nedůtklivá, ale pak se přeci jen naposledy pokusí otevřít své dětské srdce.
"Znamená to, že pro každou květinu existuje jediná definice, jediný význam. Takže rozmarýn znamená...""Vzpomínku" vyhrkla jsem. (str.69)
Úderem dospělosti však Victorii přesunuli do Domu na půli cesty, což má být jakési přechodné bydliště, kde má pouze pár měsíců na to, dát si život dohromady a najít si práci. Pokud tak neudělá, vyhodí ji.
Dospělá Victorie má však pouze jen jednu vášeň - a to jsou květiny. Co s ní bude, to jí vůbec nezajímá. Jednoho dne však spatří květinářství a jeho majitelku jménem Renata přesvědčí, že jí dokáže pomoct s vázáním květin, a protože Renata nestíhá dodávat své květiny na svatby, dostane Victoria šanci si občasným vázáním květin přivydělávat.
Práce jí baví, protože se v květinách našla a jen těm opravdu rozumí a jen ty ji nikdy nezklamaly. Díky práci také několikrát zavítá na Květinový trh, kde se setká s mužem, který jí beze slov podá květinu, o jejímž významu není pochyb. Onen bezejmenný muž v kapuci také rozumí řeči květin, což si Victorie zanedlouho potvrdí.
"Mladík chytil hledíky za spodní část stonku a prsty přejel po mých. Jeho kůže měla teplotu listopadové oblohy časně ráno. Vzal si květiny a já před ním stála s nahou tváří, na níž mi z rozpaků naskákaly růžové skvrny. Rychle jsem se obrátila a šla pryč. To byla moje odpověď. Hledík čili opovážlivost."
Co se stalo tak hrozného, že jako malá nezůstala Victoria u pěstounky Elizabeth a musela vyrůstat v dětských domovech? Jaké tajemství odhalí o muži v kapuci z Květinového trhu? Dokáže si dát Victoria svůj život dohromady?
Jako první musím říct, že se mi knížka četla velmi rychle. Celý příběh je vyprávěn z pohledu Victorie a je dělen do kapitol, ve kterých se prolíná jak minulost tak i současnost. V každé dějové rovině se rozvíjí vztah Victorie s nějakou jinou osobou, ať už je to postava mužská či ženská.
Knížka nás až do posledních stránek drží v napětí, jak a proč se co stalo. Což musím hodnotit kladně, protože ne všechno je na první pohled zjevné. A hlavně se mi líbí právě ty malé odhalované kousky dějů v podobě krátkých kapitol, které na konci knihy do sebe krásně zapadnou. Možná jako mínus (takové malé bezvýznamné) vidím to, že když určitá dějová linie začala být poměrně "napínavá či hodně zajímavá", děj přeskočil do druhé linie, ve které to zrovna nijak zvlášť napínavé nebylo. No, alespoň to mě to tedy nutilo číst dál a rychleji.
Dále kladně hodnotím to, že se mi knížka četla téměř sama, a protože jsem od knížky žádné velké očekávání neměla, mile mě překvapila a květomluva mě nadchla. Postava hlavní hrdinky se mi také líbila, protože to není taková ta v poslední době "klasická" hlavní hrdinka, která by byla ufňukaná, neschopná a nesamostatná. A právě to, že Victorie není typická - tudíž kladná a bezchybná hrdinka, bylo její velké plus. Rozhodně musím říct, že knížku doporučuji jako takové dovolenkové oddechové čtení, které máte slupnuté během dvou slunných či deštivých večerů. Žádnou náročnost od toho nečekejte. Nicméně za mě palec určitě nahoru!
Knížka nás až do posledních stránek drží v napětí, jak a proč se co stalo. Což musím hodnotit kladně, protože ne všechno je na první pohled zjevné. A hlavně se mi líbí právě ty malé odhalované kousky dějů v podobě krátkých kapitol, které na konci knihy do sebe krásně zapadnou. Možná jako mínus (takové malé bezvýznamné) vidím to, že když určitá dějová linie začala být poměrně "napínavá či hodně zajímavá", děj přeskočil do druhé linie, ve které to zrovna nijak zvlášť napínavé nebylo. No, alespoň to mě to tedy nutilo číst dál a rychleji.
Dále kladně hodnotím to, že se mi knížka četla téměř sama, a protože jsem od knížky žádné velké očekávání neměla, mile mě překvapila a květomluva mě nadchla. Postava hlavní hrdinky se mi také líbila, protože to není taková ta v poslední době "klasická" hlavní hrdinka, která by byla ufňukaná, neschopná a nesamostatná. A právě to, že Victorie není typická - tudíž kladná a bezchybná hrdinka, bylo její velké plus. Rozhodně musím říct, že knížku doporučuji jako takové dovolenkové oddechové čtení, které máte slupnuté během dvou slunných či deštivých večerů. Žádnou náročnost od toho nečekejte. Nicméně za mě palec určitě nahoru!
Moje hodnocení 4/5
Autor: Vanessa Diffenbaugh
Originální název: Language of Flowers
Originální název: Language of Flowers
Nakladatelství: Ikar (ČR)
Rok vydání: 2012; originál: 2011
Počet stran: 319
Rok vydání: 2012; originál: 2011
Počet stran: 319
Četli jste tuto knížku nebo jste o ní už slyšeli? A jak se vám líbila?
Žádné komentáře:
Okomentovat