Růže pro Algernon - Daniel Keyes

Pro tentokrát tu jsem s knihou, na kterou jsem narazila vesmínesmírnou náhodou. Už ani nevím, kdy jsem na ni narazila prvně, tenkrát to byla pravděpodobně jen prachobyčejná "půjčka" z městské knihovny. U toho však nezůstalo a knihu jsem musela mít doma a to konkrétně svůj vlastní výtisk, protože u takovýchto knih to zkrátka jinak nejde.

Řeč je o románu s názvem Růže pro Algernon od amerického spisovatele Daniela Keyese. Proč jsem knihu po dočtení musela mít? Hned vám povím. Jakmile jsem otočila titulní stránkou, zaujal mě neobvyklý styl psaní. Ach ano, román je psaný formou deníku, a přeci jen to není ledajaký obyčejný deník. Je to deníček, který si vede Charlie Gordon, muž, který má IQ něco kolem 70. A co že to znamená? Pro mě to znamenalo neskutečně zajímavou četbu, protože v Charlieho zápiscích existoval zcela jiný řád, proto mi také čtení jedné jediné stránky zabralo mnohem více času, než co jsem běžně zvyklá. Což není žádná výtka. Naopak.

Ale o čem vlastně celá kniha je? Jak jste si mohli všimnout, hlavním hrdinou je zde Charlie Gordon, který pracuje jako pomocník v jisté pekárně, kde se snaží, seč může, přesto se mu téměř všichni (nejen) za zády posmívají. Charlie trpí mentální poruchou, která mu brání pamatovat si nebo se učit novým věcem. To vše se odvíjí od jeho nízkého IQ, které se, jak jsem již říkala, pohybuje pouze okolo 70. Charlie ale nic nevzdává a pořád se snaží učit - číst, psát a proč? Chce mít opravdové přátele, nic víc.

Na Charlieho náhodou narazí vědci, kteří provádí experimenty s navyšováním inteligence. Pro Charlieho by to znamenalo splnění snu, a tak se tohoto projektu zúčastní. A není sám. Spolu s ním tento projekt podstupují i zvířata - jedna z nich, bílá myška jménem Algernon. 

"A skoušely smeto ežťe desetkrát a Algernon vihrála pokažďí protože já sem nemoh najít správní řítki kterími bichse doztal do mista gde pýšou CÍL. Ale nebilsem sklamaní protoše semse díval na Algernon a naučil semse jak tim lapyrintkem projýt igdiš mi to trvá moc dlouho. Nevjeďel sem žesou miše tak chitrí." (str. 15)

Experiment alias operace se podaří a Charlieho inteligence začne stoupat. Objevuje dosud nepoznané. Zjišťuje, že ti, kdo byli jeho přátelé, žádní skuteční přátelé nejsou. Že svět ve skutečnosti není takový, jaký se mu původně zdál. Časem se dokonce prvně zamiluje a poznává svou životní lásku. 

A jeho inteligence stále stoupá. Charlie svou inteligencí po čase převyšuje většinu lidí, a to takovým způsobem, až se stává překážkou. 

Ale...

Po určitě době objevuje, a to nejen na sobě, ale i na bílé myšce Algernon, že se experiment nevydařil tak, jak měl ...

Tím, že je celý román psaný formou deníku, je vše hodně autentické. Veškeré kouzlo navíc umocňují právě Charlieho zápisky, ve kterých čtenář může pozorovat jeho mentální posun. Posun ve vyjadřování či v jeho smýšlení, kdy se Charlie mění z hodného, důvěřivého a naprosto dobromyslného člověka k takovému typu člověku, který je natolik inteligentní, až je k celému světu odměřený. 

Musím říct, že jsem si postavu hlavního hrdiny velice oblíbila. A abych řekla pravdu, v průběhu čtení jsem si Charlieho natolik zamilovala, že jsem měla potřebu ho obejmout a říct mu, že je všechno v pořádku. Brala jsem ho jako mladšího brášku, kterého je třeba před celým světem chránit.

Tento román patří mezi knihy, které v sobě ukrývají cosi, co čtenáře prostě poznamená - ať se mu to líbí nebo ne. Patří mezi ty knihy, které donutí člověka nad daným tématem přemýšlet a zabývat se jím. O románu bych mola pět chvalozpěvy až do nebe, a přeci by nikdy doslova nevyjádřily to, co by měly. Všem doporučuji si přečíst Růži pro Algernon alespoň jednou a uvidíte sami, co všechno jste (možná) dosud přehlíželi.

Člověk přeci nemusí mít IQ bůh ví kolik, aby byl šťastný. Občas ti, kteří jsou nejšťastnější, nejsou ani zdaleka ti nejchytřejší.