Meryl Streep, Hugh Grant a Simon Helberg

MalýVelký tip na film a knížku (2)

Nedá se říct, že bych do kina chodila závratně často, ale občas se tam snažím zavítat. Tedy pod podmínkou, že dávají něco aspoň trošičku zajímavého (a ruku na srdce, okurkové sezóny v kinech občas bohužel nastávají).

Do kina jsme vyrazili tuhle sobotu poté, co jsem zjistila, že dávají životopisno-dramaticko-komediální film režírovaný Stephenem Frearsem, který je opravdu hvězdně obsazený. Řeč je o filmu Božská Florence (Florence Foster Jenkins). V hlavních rolích se nám představili (jak už jsem napsala v titulku) Meryl Streep, Hugh Grant a Simon Helberg. Pravděpodobně znáte všechny tři uvedené herce a pokud vám nic neříká jméno Simon Helberg -  Howard Wolowitz vám už možná něco napoví... :)

Anotace k filmu:

Meryl Streep v roli závratně bohaté ženy, jejímž jediným snem je zpívat. Bohužel její hudební nadání a hlas jsou jednoznačně příšerné. Když se v roce 1944 rozhodne uspořádat svůj velkolepý koncert v Carnegie Hall, její přítel a manažer Hugh Grant, který ji láskyplně chránil před krutou pravdou o jejím talentu, nyní čelí obtížné výzvě...

Podle komentářů na csfd jsem se lehce zalekla, že to zas až taková pecka nebude a že budu ve finále poměrně zklamaná. To jsem ale rozhodně nebyla! Samozřejmě, že hodnota filmu stoupne s hereckým obsazením, a ano, Meryl Streep byla skvělá jako vždy, Hugh Grant opět obrovský sympaťák a u "pianisty" Simona Helberga nemohu nevyzdvihnout skvělé grimasy, které doprovázely celý film a byly takovou pomyslnou třešničkou.  Podle mého nejlepší příběhy píše sám život, a tímto se mi mé tvrzení opět potvrdilo. Tudíž všem film vřele doporučuji!

Po skončení filmu, jsem ještě nakoukla do knihkupectví, které je hned vedle a co jsem neviděla. Na první pohled mě upoutala kniha s filmovou obálkou Božské Florence a byla jsem překvapená, jelikož jsem neměla žádné potuchy, že vůbec nějaká knížka existuje. (Pro fanoušky filmu takový malý tip :).)

Anotace ke knížce:

Pozoruhodný životní příběh Florence Foster Jenkins, „proslulé“ americké sopranistky. Tato žena tolik toužila stát se operní pěvkyní, že to nakonec dokázala i přesto, že neměla snad ani kapku hudebního sluchu a zpívala falešně. Navzdory tomu na závěr své kariéry vyprodala slavnou newyorskou Carnegie Hall, sklidila tam obrovské ovace a krátce nato zemřela šťastná a spokojená.