Humbook, festival knih, co hýbou vaším světem!

zdroj: Fb

Včera 15. října se v Praze konal první literární festival s názvem Humbook, který pořádalo nakladatelství CooBoo a Fragment.

Když jsem se o festivalu dozvěděla, nesměla jsem tam samozřejmě chybět, nehledě na to, že to mám z domova opravdu kousíček a právě proto by byl zcela jistě obrovský hřích se tam nepodívat. Teď se pojďme společně podívat na to, jaké to vlastně bylo!

Ráno v den D jsem tedy nijak zvlášť do spěchu neměla, protože - jak jsem již říkala, z domova to mám opravdu kousíček, nějakých 25 minut. No, ale to bych nebyla já kdyby... Nakonec jsem stejně nestíhala a doslova letěla na autobus, kterým jsem měla v plánu jet a do kabelky si vhodila vybitý, ano, znovu říkám, že vybitý foťák. To se mi vážně povedlo...

Sál Elektra nebylo nijak těžké najít a pro ty, kteří by opravdu nevěděli kudy, byl směr cesty vyznačený šipkami na zemi již od výlezu z metra. Když jsem došla před sál, spatřila jsem menší skupinku lidí, kteří stáli ve frontě a čekali, až je vpustí dovnitř. Poslušně jsem se zařadila a čekala na zahájení. Po vstupu a předložení vstupenky jsem vyfasovala humbookovskou tašku s dárky (fotka je na konci článku) a jako jeden/a z prvních padesáti lidí obdržela mimo jiné knížku Kouzelné přání od Chrise Colfera (což je mimochodem herec ze seriálu Glee, který ztvárnil postavu Kurta alias Porcelánka ♥).

Program celého festivalu byl opravdu nabitý a člověk si tak mohl vybrat podle svého. Já jsem všehovšudy dávala přednost dění v hlavním sále, kde probíhaly besedy se zajímavými Hosty (hosty velkým H). Tam začínala Natalja Ščerba, která zde předvedla svůj první díl knižní série Časodějové s názvem Klíč k času a následně i knihu pokřtila. Během rozhovoru nám Natalja ukazovala i různé kreslené a malované výtvory na motivy její knihy, které vytvořili její fanoušci. Musím uznat, že všechny obrázky byly moc pěkné a bylo vidět, že si s nimi fanoušci opravdu vyhráli. A jak už to tak bývá, po rozhovoru s autorkou následovala autogramiáda.

Knihu Klíč k času a nejen ten jste si mohli pořídit ve stánku Knihy Dobrovský, kde měli opravdu pěkný výběr knih, které šly téměř na dračku. Samozřejmě že v nabídce nechyběl žádný z titulů od Ruty Sepetysové ani od Christophera Paoliniho. A jak jinak, opět jsem skončila s óchováním a áchováním u knižních obálek Selekce, Elity a První. No nejsou nádherné?

V hlavním sále začalo během prvních dvou hodin poměrně značným tempem ubývat na čerstvém vzduchu a ani větráky zrovna k ničemu dvakrát nebyly. A jestli čerstvý vzduch ubyl během prvních dvou rozhovorů, u toho třetího již skoro žádný nebyl. Ale to vůbec nevadilo! Na řadu měla přijít Ruta Sepetysová a ONA byla jedním ze dvou lidí, které jsem si rozhodně nechtěla nechat ujít. Chtěla jsem ji spatřit na vlastní oči a prohodit s ní pár slov.

Jak jistě víte, Ruta Sepetysová je autorkou knih Potrhaná křídla, V šedých tónech a novinky s názvem Sůl moře. Tato žena je neuvěřitelně energetický, příjemný a milý člověk a její besedu jsem si maximálně užila. Škoda jen, že toho času bylo málo, anebo to spíš tak strašně rychle uteklo. Jako zajímavost bych uvedla, že se Ruta svěřila, že pátrá po zajímavém příběhu, který byl napsaný samotným životem. Téměř nás nabádala, abychom rozhodili sítě, ptali se našich babiček a dědečků, našich praprarodičů, zda se jim během života stalo něco zajímavého či něco neobvyklého. Pokud by se něco takového našlo, měli bychom jí dát vědět. To mi přijde od Ruty strašně milé. Jako další zajímavost bych ještě uvedla, že se Ruta zmiňovala, že charakter jedné její postavy je inspirovaný Adolfem Hitlerem (samozřejmě, že nechci spoilerovat, v jaké knize se tato postava nachází, ani kdo to konkrétně je :)). 

Po rozhovoru s Rutou začalo Peklo. Jakmile kdosi vyřkl slovo autogramiáda, všichni lidé zamířili k pódiu a snažili se tlačit jeden přes druhého. Musím říct, že už během celého rozhovoru jsem stála blízko pódia a i tak jsem na podpisy čekala snad půl hodiny. A to jsem byla od Ruty celou dobu autogramiády snad jen metr.

Jak už možná tušíte, druhým člověkem, kterého jsem si nemohla nechat ujít, byl Christopher Paolini. Ano, ten Christopher! Celou dobu jsem se na něj opravdu hrozně moc těšila, jelikož jsem ho měla vidět poprvé. A zcela určitě jsem nebyla sama, jelikož se sál Elektra nafoukl do obrovských rozměrů, aby pohltil tu ohromnou spoustu lidí, která po něm toužila jako já. (O nedostatku vzduchu už ani nemluvím). 

Ach! Tento muž je neuvěřitelný sympaťák! Už od samotného příhodu si získal celé publikum! Je neskutečně vtipný, charismatický, milý a další milion superlativů, které zde (pro mé i vaše bezpečí) nebudu vypisovat. Celý jeho rozhovor byl jedna BOMBA za druhou. Kéž by ta beseda mohla trvat tak dlouho, jako trvala celá jeho autogramiáda, (která mimochodem končila až po samotném konci konce Humbooku (chápete, ne? :D)).

Během rozhovorů se nám Christopher svěřil s několika věcmi, které se týkají Eragona a jeho dalších dílů. Uvedu například fakt, při kterém spadla čelist téměř každému, kdo byl v sále a při kterém jsme se začali řehtat na celé kolo. Otázka: Víte, jak se původně v pracovní verzi jmenovala postava Eragona? Nevíte? No přeci Kevin! Paolini nám ale objasňoval i důvod, proč se původně pro jméno Kevin rozhodl. Šlo o výslovnost. Když se jméno Kevin snažíte vyslovit, jde to "zevnitř" z hrdla... No... Snad si rozumíme!

Christopher dále všechny pobavil tím, když nám chvilinku předčítal a mluvil trpasličím a elfským jazykem, což byl také ohromný zážitek a za sebe jsem neskutečně šťastná, že alespoň toto jsem si stačila nahrát. Pokud se někdy v budoucnu ještě v Praze objeví, rozhodně nezaváhám ani minutku a na setkání půjdu znovu.

Po konci této besedy jsem se pomalu ale jistě loučila s letošním Humbookem. Sbalila jsem si všechny knihy, se kterými jsem přišla, i ty, které jsem dostala a vyrazila domů, kam jsem dorazila těsně po osmé hodině večer, akorát včas, abych stihla začátek prvního dílu Harryho Pottera (mimochodem, v brzké době chystám recenzi na jeho ilustrované vydání!).

A cože jsem to vlastně dostala? Tři knihy, diář, propisku, slevy, tašku, připínáček, Pevnost, pět podpisů a kupu skvělých vzpomínek, na které nikdy nezapomenu ♥

Závěrem musím říct, že se Humbook opravdu vydařil a snad všichni knihomolové si mohli přijít na to své. Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří se na této akci jakkoliv podíleli a umožnili nám tak setkat se s milými, příjemnými a sympatickými lidmi!

Děkuju!