Sienna Robertovi v bezpečí sdělí, že ve skryté kapse jeho saka byl jakýsi předmět. Při bližším ohledání zjistí, že se jedná o malinkatý kontejner na převoz nebezpečných biologických látek. Langdon jej otevře a zjistí, že se uvnitř nachází kost, v jejíž nitru je speciální „projektor“, který odhalí obraz Mappa dell’Inferno od Sandra Botticelliho. Ten představuje deset úrovní Dantova Pekla, tak, jak jej popsal ve své životní básni, v Božské komedii. Ke kostěnému válečku byl připojen vzkaz, dle kterého může být pravda odhalena jen skrze pohled smrti.

Teď to vypadalo, že Dante svými poetickými vidinami ovlivnil nejen nejuznávanější umělce v dějinách. Zřejmě inspiroval ještě někoho – jakési zvrácené individuum, které digitálně pozměnilo proslulý Botticelliho obraz, přidalo na něj deset písmen, morového felčara, a výsledek pak podepsalo děsivou frází o pravdě spatřené skrz mrtvé oči. (str. 52)

Mezitím, na radu Sienny, profesor volá na Americký konzulát v Itálii, který na něj vzápětí posílá opět tajemnou střelkyni a zanedlouho i celé ozbrojené komando. Sienna s Robertem těsně uniknou a od té doby je stopy nesou dál a dál do centra Florencie. Společným jmenovatelem všech stop je Dante Alighieri a soudobý biolog Bertrand Zobrist, který – jak Langdon usuzuje díky všudypřítomným náznakům – stvořil mor, který by zredukoval počet obyvatel na světě.

Právě přelidnění je hlavním tématem celého vyprávění. Učení Zobrista totiž ukazuje graf, jehož exponenciální křivka počtu obyvatel raketově stoupá. Do začátku 20. století byla na světě miliarda lidí. O dalších 50 let později jsme tu měli miliardy dvě. Za dalších necelých dvacet let jsme se přehoupli přes miliardy 3, a ani ne o další půlstoletí je nás osm miliard. Ne nadarmo se v trailerech k filmu objevuje zajímavá otázka morální volby.

„Co si, Roberte, myslíš, že vojáci dělají, když jdou do války? Zabíjejí nevinné a riskují, že umřou. Když lidem o něco jde, dokážou cokoliv.“„A o co jde těmhle? O rozpoutání pandemie?“Sienna na něj pohlédla zkoumavýma hnědýma očima. „Jim nejde o to, aby rozpoutali pandemii. Oni chtějí zachránit svět.“ Odmlčela se. „Jedna z hodně diskutovaných pasáží té Zobristovy eseje obsahovala velice vyhrocenou hypotetickou otázku. Ráda bych, abys mi na ni zkusil odpovědět.“„Jakou otázku?“„Zobrist se ptal na tohle: kdybys mohl pouhým stisknutím tlačítka zabít náhodnou polovinu lidstva, udělal bys to?“ „Jasně že ne.“„Dobře. A kdybys věděl, že jestli to tlačítko okamžitě nestiskneš, lidstvo do sta let vymře?“ Zase se odmlčela. „Stiskl bys ho pak? I když by to znamenalo, že můžeš zabít svoje přátele, rodinu a možná dokonce i sám sebe?“ (str. 158)

Jak už je u Dana Browna zvykem, nikdo si nemůže být ničím jistý. Na scéně se totiž paralelně s Langdonem vyskytuje nájemná vražedkyně Vayentha, vytrvalý agent Brüder nebo zásadový Probošt. Situace je o to zamotanější, že noc před událostmi knihy - Bertrand Zobrist (ten, který údajně stvořil mor) - skočil z věže florentské Bádie, a tak jediná šance, jak zabránit jeho plánům, je dojít po stopách až do konce a tajemství rozluštit.

Ani nevíte, jak ráda bych vám prozradila veškeré souvislosti a zvraty, které se v Infernu stanou. O překvapení nebude nouze, o sáhodlouhé, přesto velmi barvité a bohaté popisy historických událostí ochuzeni nebudete. Dan Brown znovu ukazuje, že Inferno, které je vystavěné na pravdivých reáliích, za přečtení opravdu stojí. Ano, jsou i tací, kteří namítají, že autor vaří podle stále stejného receptu, ale Inferno je dle mého tou nejlepší knihou s Langdonem od doby věhlasné Šifry mistra Leonarda. 

Na druhou stranu, Ron Howard, režisér filmového zpracování, musel kvůli časově omezené stopáži sáhnout do scénáře a některé scény vypustit anebo jiné zjednodušit. Jistě už tento fakt leze čtenářům krkem, mě nevyjímaje – čert vem, že Sienna není blondýna s culíkem, nebo že v příběhu chybí agent Brüder – ale to, že se na obrazovce změní celkové vyznění celého díla, je už zkrátka trochu moc.

Nicméně knihu všem vřele doporučuji a to i přes to, že detektivkám až tak neholduji!

Moje hodnocení 4/5