Trnitá cesta gejši

Gejša

Autor: Arthur Golden

Originální název: Memoirs of a Geisha

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání:  2006; originál: 1997

Překlad: Zdeňka Marečková

Obálka: Jana Šťastná

Počet stran: 448

Čijo. Sajuri. Sacu. Hacumono. Memeha. Předseda. Generál. Nobu. Matka. Tetička. Dýně. 

To jsou jména, která mi vyvstanou na mysli, když se dívám na obálku a topím se v nádherných, šedých očích krásné gejši Sajuri. 

Příběh nás zavádí do malé rybářské vesničky Joroido. Tato vesnička leží na pobřeží Japonského moře a již od malinka v ní vyrůstá se svou starší sestrou dívenka a zároveň naše hlavní hrdinka jménem Čijo. Obě sestry spolu s matkou a starým otcem žijí v Opilém domě. Malá Čijo tomuto domu nedala jméno jen tak. Díky tomu, že se nebezpečně naklání k jedné straně, vypadá jako opilý.

Matka malých dívenek je bohužel velice nemocná a pomalu ale jistě podléhá své nemoci a umírá. Než se však stačí Čijo se Sacu pořádně rozkoukat, zjistí, že je otec prodal do Gionu, kjótské čtvrti gejš. V Gionu se malé Čijo ujímá jedna z nejznámějších, byť ne zcela nejmilejších žen, díky které se ale stalo spousta dívek gejšami a neskončilo tak mnohem hůře. 

"Tahle je docela hezká, že? Ty zvláštní oči! A je vidět, že je chytrá. Podívejte se na její čelo!" (str. 25)

Její starší sestra Sacu totiž takové štěstí nemá, a putuje do méně - nebo spíše více - nechvalné části Gionu, kde se z ní stává prostitutka. 

"Ty jdeš jinam!" Dívala jsem se na Sacu a Sacu se dívala na mě. Asi to bylo poprvé, co jsme navzájem dokonale chápaly své pocity. Ale trvalo to jen okamžik, protože si vzpomínám, že se mi oči zalily slzami, takže jsem sotva viděla na cestu." (str. 38) 

Malá Čijo je naprosto zdrcená. Nedobrovolně opustila místo, kde od malinka vyrůstala a zanechala za sebou všechny, které znala. Ocitá se v naprosto neznámém místě. V místě, kde se setkává s hněvem a násilím, s různými intrikami a hlavně v místě, kde téměř ztrácí vůli žít. Přesto všechno však v Gionu nachází jednu jedinou věc, která ji přiměje bojovat o svůj život a bojovat za svůj osud. Muž, náhodný kolemjdoucí, který ji přiměje uvěřit a konečně spatřit, že je opravdu neobvykle krásná a to především díky svým šedomodrým očím. Člověk, díky kterému se Čijo upne a ponoří do tajemství tance, nošení přenádherných kimon, zpěvu a hudby, bavení mužů... Začne se zkrátka učit veškerému umění gejš a stává se z ní svým způsobem nový člověk.

"Nemohu říct, že bych neměla žádné přirozené nadání pro tanec nebo něco jiného; docela určitě jsem však byla skálopevně rozhodnutá cílevědomě pracovat, dokud nedosáhnu svého cíle. Ode dne, kdy jsem se tehdy na jaře setkala na ulici s Předsedou, jsem po ničem tak netoužila, jako abych dostala šanci stát se gejšou a vybojovat si své místo ve světě." (str. 158)

Přes to všechno je tohle pro mladou gejšu učednici s novým jménem Sajuri pouze začátek její dlouhé cesty. 

Abych se přiznala, Gejša mi poměrně dlouhou dobu ležela v knihovně a trošku se už na ní začalo prášit. Došlo to tak daleko, že se mi ji zželelo, a sáhla jsem pro ni. Jak já jsem hloupá, že jsem to neudělala dřív! Teď už vím, že jsem si Gejšu rozhodně nepřečetla naposledy. 

V knize je opravdu nádherně a barvitě popsaný život hlavní hrdinky, která se musí potýkat s hořkostmi života a prát se s ním tak, jak se jí postupem času sám nabízí. V románu jsou i další postavy, které stojí za zmínku a že jich zrovna není málo. Na ukázku jich uvedu jen pár. Tak například Hacumono - nejslavnější gejša té doby, což je v knize taková úhlavní nepřítelkyně hlavní hrdinky, která jí klade pod nohy jeden klacek za druhým, a člověk pak jen s podivem sleduje, jak se jim Sajuri snaží všemožně vyhnout. Dále bych ráda uvedla Memehu, která je neméně známou gejšou té doby a která se pro Sajuri stala jakousi průvodkyní, učitelkou, přítelkyní a sestrou v jedné osobě. Nerada bych opomněla postavu pana Předsedy, který je podstatným článkem celého příběhu, jenž uvedl do pohybu řadu věcí - ať už dobrých, tak i špatných.

V knize mě kolikrát zaujala opravdu krásná přirovnání, která Sajuri používala a která románu dodávala na kouzlu a jemnosti. Také jsem o životě gejš věděla, jak se říká, úplné kulový. Vůbec jsem nevěděla, že byly gejši v prvé řadě společnice, které měly ve společnosti bavit - ať už hraním, tancem, zpěvem či konverzací a až v druhé řadě že to byly společnice pro intimní chvíle a že vlastně většina gejš neměla právo rozhodovat o tom, s kým, jak a kde bude. V tomto pro mne byla kniha takovým malým průvodcem Japonska, a musím vám říct, že gejšám v mnohém nezávidím. 

Ještě než se dostanu k hodnocení, chtěla bych hodně, hoodně, ale opravdu hodně vysoko vyzdvihnout krásnou obálku, která již na první pohled zaujme a uhrančivý pohled gejši vás polapí a už nepustí.

A tak si nemohu pomoci a nemohu hodnotit jinak než plným počtem bodů. Gejša patří, a troufám si tvrdit, že i v budoucnu patřit bude, mezi nejlepší knihy, jaké jsem kdy četla.

Moje hodnocení 5/5