„Jdu hledat velké Možná.“
22:29Hledání Aljašky
Autor: John Green
Originální název: Looking for Alaska
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2014; originál: 2005
Překlad: Veronika Volhejnová
Počet stran: 256
Originální název: Looking for Alaska
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2014; originál: 2005
Překlad: Veronika Volhejnová
Počet stran: 256
John Green je poměrně známý spisovatel a to především své knize s názvem Hvězdy nám nepřály (tu si mimochodem můžu odškrtnout jako přečtenou).
K narozeninám jsem dostala (tímto zdravím Kačenku :)) Hledání Aljašky, po kterém jsem už vcelku dlouho pošilhávala. A jak se mi Aljaška líbila?
Nejdřív se v rychlosti pojďme podívat na to, o čem a o kom tato greeovka je. Během prvních několika málo stránek se seznamujeme s obyčejným klukem jménem Miles, který se chystá na internátní školu a nemůže se dočkat, až od svého dosavadního života unikne. Co si budeme nalhávat, spousta z nás se od rodičů odtrhla, právě když šla na střední školu, která nebyla zrovna dvakrát tak blízko domova a člověk tak většinou musel využít služby internátu. A právě na to se Miles ohromě těší. Chce si najít skutečné přátele. Chce někam patřit. A zejména chce najít velké Možná, které doposud doma nenašel.
POTOM
Nic už není takové jako dřív.
A tak se seznámí se svým novým spolubydlícím alias Plukovníkem. Ti dva si padnou téměř hned do noty. Miles začne dělat věci, které dřív nedělal a chovat se tak, jak se dřív nechoval (však to známe, někdo kouří, tak proč bych nekouřil, nepil a nepřipadal tak všem ostatním o to víc cool). Zanedlouho po Plukovníkovi se na scénu přidává i Takumi s Larou, kteří se zařazují do Milesových přátel a v neposlední řadě se náš obyčejný Miles seznámí s neobyčejnou, tvrdohlavou, krásnou, svéráznou, zarputilou a naprosto báječnou Aljaškou Youngovou. TOU Aljaškou, která mu obrátí život vzhůru nohama a o něco blíž ho přiblíží k onomu velkému Možná.
Zní to jako obyčejný příběh o až příliš obyčejném klukovi. Znáte to, takový ten příběh, na který jsme už všichni zvyklí a který bychom vařili podle stále stejného receptu: použijte obyčejné kdesi, přidejte k tomu obyčejnějšího kohosi a vznikne vám neobyčejné cosi. Že ne?
... v té tmě vedle mě voněla potem a sluncem a vanilkou a při světle tenkého srpku měsíce jsem neviděl o moc víc než její siluetu. Ale dokonce i takhle ve tmě jsem viděl její oči, dva palčivé smaragdy. Měla oči, jaké člověka přimějí podpořit ji ve všem, co podnikne. A nebyla jen krásná, byla taky sexy...
Téma ve Hledání Aljašky je opravdu jedno z těch obyčejnějších, nicméně celý příběh vyzdvihují jednotlivé postavy či charaktery, které se v knize vyskytují. Celý děj se stává díky těmto několika postavám zajímavý, poutavý a protkaný opravdu zdařilými myšlenkami, a dialogy, kterým vdechl život právě John Green. Každá postava má svůj vlastní příběh a svou minulost, která častokrát není úplně tak bez mráčku, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Greenův způsob psaní je neskutečně čtivý a zábavný a vtáhne vás svou atmosférou. Samozřejmě, že by to nebyl ten John, kdyby se v knize nic závažného nestalo...a jakože tedy stalo, ale kdyby ne, nebylo by to zkrátka ono. Díky tomu, že se v knize něco stane, je i celé Hledání Aljašky rozdělené do dvou částí - na část Předtím a na část Potom. V jednotlivých částech jsou poměrně malé kapitoly, díky kterým se celá knížka čte opravdu závratnou rychlostí.
Tohle je ten strach. Ztratil jsem něco důležitého a nemůžu to najít, a potřebuju to. Je to strach, jako když někdo ztratí brýle a jde do obchodu s brýlemi a tam mu řeknou, že na celém světě brýle došly a bude se muset obejít bez nich. (str. 162)
Hledání Aljašky je taková jednoduchá, čtivá a oddychová knížka s několika opravdu krásnými myšlenkami, kterou budete mít slupnutou za jeden či maximálně dva večery. Já jí četla na cestách v MHD a tak nějak si ji neustále šetřila, ale stejně jsem neujela jejímu konci. Věřím, že Hledání Aljašky si své další a další čtenáře najde a že na ní člověk jen tak nezapomene.
Moje hodnocení 3,5/5
14 komentářů
Ahoj - Alijaška je moc pěkná knížka. Četla jsem ji od Greena jako první a líbila se mi. Byla o něčem "jiném" a do toho zakomponované "hledání velkého Možná" a Milesovy oblíbené poslední věty, přišla mi propracovaná a s tajemným nádechem.. Jak píšeš nebyl to obyčejný příběh "Kohosi".
OdpovědětVymazatJestli mohu můj oblíbený citát z knihy je tento:
„Celý život strávíš v labyrintu a myslíš na to, jak z něj jednou unikneš a jak to bude skvělý a protože si představuješ budoucnost, dokážeš jít pořád dál, ale nikdy neunikneš. Budoucnost prostě používáš k tomu, abys utekl před dneškem."
Zdraví Mermaidka
V knížce jsou opravdu krásné a zajímavé myšlenky (kolikrát si říkám, že by bylo fajn si je vyznačit :), ať se k nim člověk jednou může vrátit)
VymazatPěkná recenze :-) Od Johna Greena jsem zatím nic nečetla, pouze jsem viděla zfilmované Hvězdy nám nepřály...a zatím ani nevím, jestli si vůbec chci něco od něj přečíst...ale uvidíme, třeba časem :-)
OdpovědětVymazatDěkuju ti! :) Pokud se ti nějaká jeho knížka dostane do rukou, tak si ji přečti... Myslím si, že za to stojí :)
VymazatVýborná recenze :) Od Greena jsem zatím četla jen Hvězdy nám nepřály :) Teď jsi mi připomněla, že bych měla vyzkoušet i další jeho knihy :) Měj se krásně :)
OdpovědětVymazatMoc děkuju! :) Já se v prosinci chystám na knížku Sněží, sněží..., kterou napsali John Green, Maureen Johnson a Lauren Myracle :)
VymazatGreena jsem zatím nečetla, ale přemýšlela jsem, že bych se po něm mohla podívat. Jeho knihy jsou prý dobré, tak uvidím. Pěkná recenze :)
OdpovědětVymazatRozhodně mu šanci dej! :) Já jsem s ním určitě ještě neskončila :)
VymazatStejně jako Ivet nade mnou, jsem od Greena nikdy nic nečetla. Všude na jeho tvorbu vídám pozitivní ohlasy, tak možná po nějakém jeho díle sáhnu. :)
OdpovědětVymazatAž budeš mít čas i náladu, koukni se po něm. Za zkoušku určitě stojí :)
VymazatMusím se přiznat, že jsem od Greena nic nečetla. Mám to v plánu, ale nějak vždycky jsem sáhla po něčem jiném. Asi už je čas to napravit!
OdpovědětVymazatPokud by se ti pod ruce někdy dostal, šanci bych mu dala! :)
VymazatAhoj, prvně díky moc za pochvalu k mojí recenzi u mě na blogu. Když jsi psala, že jsi četla Aljašku, hned jsem sem musela zavítat, protože o ní už dlouho uvažuji. A asi jsi mě přesvědčila. Jinak "Sněží, sněží" mám už v knihovně nějaký ten pátek a myslím, že už je nejvyšší čas, abych se na to taky vrhla. Tak můžeme potom porovnat názory.
OdpovědětVymazatPS: Asi miluju tvoji přezdívku, ta knížka mě neskutečně bavila.
To klidně můžeme! :) Ráda si přečtu, co na Sněží, sněží řekneš...přeci jen už bude prosinec, a jak sama říkáš, už bude nejvyšší čas, se na tu "nadílku" vrhnout :). A moc děkuju za pochvalu přezdívky! :) Tu knížku miluju a byla jsem strašně překvapená, že jsem ještě nikoho neviděla takovou přezdívku používat :)
Vymazat