Soutěž krásy Miss Teen Blue Bonnet Clover City

Knedlíček

Autor: Julie Murphy

Originální název: Dumplin
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2016; originál: 2015
Překlad: Blanka Hromková
Počet stran: 312

"Slovo tlustý přivádí lidi do rozpaků. Když se ale na mě podíváte, první věc, které si všimnete, je moje tělo. A moje tělo je tlusté. Je to stejné, jako když já si všímám, že některé holky mají velká prsa, mastné vlasy nebo kostnatá kolena. O tom se mluvit může. Slovo tlustý, které mě nejlépe vystihuje, však způsobuje sevřené rty a vytrácení barvy z tváří. Já jsem ale taková. Jsem tlustá. Není to sprosté slovo. Není to urážka. Přinejmenším, když ho použiju já." (str 13)

Na knížku s názvem Knedlíček od americké autorky Julie Murphy jsem se opravdu hodně těšila. Anotace knížky zněla dost lákavě a slibovala podle mého názoru pěknou oddechovku. A ty já v poslední době opravdu můžu. 

Myslím, že bys měla být tím, kým chceš, dokud se nebudeš cítit jako ten, kým se snažíš stát. Někdy tvoří polovinu toho, co děláš, předstírání toho, že to umíš. (str. 197)

Musím se přiznat, že když mi knižní balíček přišel domů, málem jsem se uáchovala nad tou nádhernou obálkou a celkově nad jejím krásným zpracováním. Prostě růžová a černá... Co víc k tomu dodat. A to jsem dřív růžovou nesnášela... No, člověk se neustále mění. Že?

Pojďme se ale podívat, o čem tento příběh je.

Willowdean Dicksonová je obyčejná holka z malého města s názvem Clover City, která bydlí se svou mámou, chodí ještě do školy a za svou nejlepší kamarádku má krásnou a hubenou Ellen a vlastně si žije spokojeným životem. Až na to, že je pravým opakem své nejlepší kamarádky a pravým opakem své mámy, která mimochodem před několika lety vyhrála soutěž krásy a která se pravidelně podílí na jejím pořádání. První věcí, které si na Willowdean Dicksonové všimnete, je, že je zkrátka jinak prostorově řešená... No, řekněme prostě, že je tlustá. To ale neznamená, že by se svým životem a tělem nebyla spokojená. Samozřejmě, že se najde den, kdy se ne tak úplně cítí ve své kůži, ale bere se zkrátka taková, jaká je. A to i přesto, že jí vlastní máma říká Knedlíčku.

Kdybych mohla svou kůži rozepnout jako zip a vystoupit sama ze sebe, udělala bych to. (str. 73)

Přesto se jednoho dne něco změní a Will o sobě začne pochybovat. Začnou jí vadit špeky na zádech, tlusté nohy a objemnější boky. Ale co stojí za tou změnou? Možná se budete divit a třeba vás to překvapí, ale semínko pochybností do ní zasadí nádherný kluk jménem Bo. Ten Bo, se kterým po večerech pracuje ve fast foodu Harpy´s. Ten Bo, který se jí tak strašně líbí a kterému se možná líbí i ona. Ale to by přeci nebylo možné. Takhle to ve skutečném světě ani zdaleka nechodí. Tlustá holka a dokonalý kluk? Tak to nefunguje.

Celá moje mysl se proti mně spikla. Pokaždé, když mrknu, vidím na sobě jen vady. Moje tělo v pokřiveném zrcadle. Moc široké boky. Moc velká stehna. A příliš malá hlava v poměru ke zbytku těla. Než přišlo toto léto, vždycky jsem si připadala v téhle kůži šťastná. Dokonce i hrdá. (str. 106)

A tak dostane Will vcelku bláznivý a hodně odvážný nápad. Přeci není nic špatného na tom, že je tlustá a lidé by se kvůli tomu na ní neměli dívat skrz prsty. A tak... Proč. By. Se. Nemohla. Přihlásit. Do. Soutěže. Krásy. Miss. Teen. Blue. Bonnet? V přihlášce žádná omezení nejsou, jen je nutný souhlas jednoho z rodičů, tak proč to nezkusit? 

Přestože jsem o ději napsala tři odstavce, ani zdaleka v nich není obsažené vše, co se v knížce odehrává. 

Způsob psaní Julie Murphy je opravdu čtivý a zábavný. Do děje mě téměř hned vtáhla zajímavá a nevšední hlavní hrdinka, která mi byla sympatická a které jsem věřila snad všechny její problémy, od hádek s mámou, s nejlepší kamarádkou, až po milostný trojúhelník (ANO! i ten se tu skrývá). Knížku jsem přečetla téměř závratnou rychlostí, čemuž pomohly vcelku kratší kapitoly. Aby taky ne - o 300 stran se dělí 61 kapitol. Také nesmím opomenout a musím vyzdvihnout to, že Julie Murphy knihu protkala opravdu krásnými myšlenkami, které zasáhnou ne jednoho člověka. 

Je to klišé, já vím, ale kdybych měla poslouchat po zbytek života jednu písničku, byla by to "Jolene". Každý ji miluje, já si ale ráda myslím, že je k tomu potřeba zvláštní druh utrpení, abyste tu písničku opravdu přijali za svou. Chci tím říct, že Dolly Partonová - TA Dolly Partonová - zpívá nějaké tajemné Jolene, o které si myslí, že je krásnější a má vyšší cenu než Dolly, a prosí ji, aby jí nebrala jejího muže. Je chytlavá a všichni znají slova, ale pro mě je to taková připomínka toho, že ať jsi kdokoli, vždycky se najde někdo hezčí, chytřejší nebo štíhlejší. Dokonalost neznamená nic víc než jen stínový přelud, za kterým se všichni honíme. (str. 175)

Knedlíček je parádní oddechovka okořeněná romantikou, kterou budete mít slupnutou během dvou večerů! Abych se přiznala, vůbec jsem nečekala, že mě kniha tak chytne, a ve chvílích, kdy jsem ji neměla zrovna v ruce, jsem přemýšlela, jak to bude pokračovat a kdy a jak si budu moct uloupit trochu času na to si s knížkou někde v klidu sednout a přečíst si alespoň pár řádků.

Knížku rozhodně všem vřele doporučuji!

Moje hodnocení 4,5/5

Za poskytnutí tohoto recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Více informací o knize se můžete dočíst zde a zakoupit ji můžete zde.