A do čeho ses to zas probůh namočila teď, Clarková?

Život po tobě

Autor: Jojo Moyesová

Originální název: After You
Nakladatelství: Ikar (ČR)
Série: Než jsem tě poznala
Rok vydání: 2016; originál: 2015
Obálka: Kateřina Stárková
Překlad: Lucie Mikolajková

Počet stran: 344

„Osmnáct měsíců. Už je to osmnáct měsíců. Tak kdy to bude stačit?“ A teď to přijde - zase cítím, jak se to ve mně vaří, ten nečekaný vztek. Popojdu ještě o dva kroky a sklopím oči k nohám. „Protože mně to nepřipadá jako život.  Nepřipadá mi to vůbec nijak.“

(Taková malá vsuvka na začátek - pokud jste ještě první díl nečetli, rozhodně teď hned ve čtení tohoto článku přestaňte a vraťte se, až první díl dočtete! )

Hlavní hrdinou tohoto románu je naše známá Luisa Clarková, která už však není tou potrhlou, bláznivou a veselou holkou, kterou byla před osmnácti měsíci, kdy ještě stála po Willově boku a snila o společné budoucnosti. Od toho osudného okamžiku, který ji změnil život, od okamžiku, kdy Will vydechl naposledy, ztratila kus sebe samé. Nějakou dobu cestovala, objevovala nové a nové věci a dělala přesně to (anebo se o to alespoň pokoušela), co po ní Will před svou smrtí chtěl. 

Zaváhám a pak vystoupím na nízkou obvodovou zídku. Rozpřáhnu ruce jako mírně podroušený provazochodec. Kladu nohu před nohu, sunu se po betonovém parapetu a v mírném větříku mi vstávají chloupky na roztažených pažích. Kdy jsem se sem nastěhovala, a když mi bylo nejhůř, občas jsem se odvážila přejít z jednoho konce budovy na druhý. Když jsem se dostala až nakonec, zasmála jsem se do noci. 
Vidíš? Jsem tady, a jsem naživu a žiju odvážně. Dělám přesně to, co jsi mi řekl!

Po několika měsících cestování skončila v Londýně, ve kterém si pořídila byt (u místa, které ji připomínalo Willa) a začala pracovat v baru na místním letišti. Šílenější práci byste si sotva dokázali představit, ale Luise tato práce poskytuje alespoň částečný únik od ní samotné a jejích myšlenek. Doma je to o poznání horší. Hodně času tráví na střeše paneláku a zpravidla má za společníka skleničku láhev vína. A právě to se jí stane v jeden okamžik osudným. Spadne ze střechy a skončí v nemocnici.

Ty jsi mi ve skutečnosti nedal žádný život, víš to? Vůbec žádný. Jenom jsi mi rozbil ten starý. Na tisíc kousků. A co si mám teď počíst s tím, co zbylo? Kdy to zase začne vypadat jako... Roztáhnu ruce, na kůži ucítím chladný noční vzduch a uvědomím si, že zas brečím. K čertu s tebou, Wille! Zašeptám.

Myslím, že byste tam neměla takhle stát.

Prásk

A pak všechno zčerná. (str. 12)

Všichni si myslí, že to byl pokus o sebevraždu, ale jen Louisa ví, že to udělat nechtěla. Že slyšela čísi hlas, který ji vyrušil a kvůli kterému se zřítila ze střechy a snad jen zázrakem přežila. Nikdo jí to však nevěří. Ale komu ten hlas patřil?

Po návratu z nemocnice Lou zjistí, že onen hlas patřil šesnáctileté dívce jménem Lilly. Lilly, která tvrdí, že jejím biologickým otcem byl William, který však o ní vůbec nevěděl. Byl to hlas, který patřil JEHO dceři, která by se ráda o něm co nejvíce dozvěděla. Co si s ní ale počne? Lou to nedá a pokusí se o Lilly postarat. Postupem času si k Lilly vytvoří vztah a začne jí na ní záležet. A to i přes to, že jeho dcera doopravdy žádný svatoušek není a drogy, alkohol, noční kluby a pozdní příchody jsou na jejím denním pořádku.

Hele, ty Louiso. Nemohla bys mi půjčit nějaký peníze? Zavolala na mě. Jestli je chceš na to, aby ses zase sjela, tak ani omylem. (str. 83)

Do toho všeho začne Louisa potkávat onoho sympatického záchranáře Sama, který ji tenkrát, když byla celá polámaná, vezl sanitkou do nemocnice. Postupem času se spolu začnou sbližovat. Ale Lou ještě není připravená začít nový vztah, protože přeci Will... Anebo už čas nastal? Nikdy přece nebude nikdo lepší, než byl Will a to i přes všechna jeho omezení...

Troufám si tvrdit, že mnoho z nás absolutně vůbec nečekalo, že se britská autorka Jojo Moyesová vrhne do psaní druhého dílu. Román Než jsem tě poznala by si, podle mého, vystačil sám o sobě a žádné pokračování by být nemuselo, ale když už se do něj má oblíbená autorka pustila, neváhala jsem ani minutku a věděla jsem, že si Život po tobě koupím, donesu domů, přečtu a postavím vedle megaúspěšného prvního dílu. 

Sam trochu vytřeštil oči. „A jéje. No...," podíval se na svůj hrnek a pak se zahleděl do potemnělých polí. „Nevím, jestli se s tím člověk vůbec někdy srovná." „No to je fakt povzbuzující." „Ne, vážně. Hodně jsem o tom přemejšlel. Naučíš se s tím žít - s ním žít. Protože ten člověk s tebou zůstane, i když už nežije a nedejchá. Není to takovej ten zdrcující smutek jako ze začátku, co tě úplně zaplaví, takže je ti pak do breku na úplně nevhodnejch místech a máš iracionální vztek na všechny ty idioty, co jsou pořád ještě naživu, když ten, koho jsi miloval, už tady není. Ale prostě se tomu naučíš nějak přizpůsobit. Jako když máš v sobě díru, ale nějak si na ni zvykneš. Já nevím. Jako kdyby se z tebe stala...dravá kobliha místo kulatý." (str. 134)

Celý příběh je (až na pár kapitol) vyprávěný z Louisina pohledu a plyne opravdu svižným tempem. 

Myslím, že se autorce vcelku věrohodně podařilo zachytit život člověka poté, co mu jeho milovaný zemře. Smutek, ztracenost v celém širém světě a v neposlední řadě i vztek. To všechno v knize je. Přeci jen jsme nemohli čekat, že se Lou jen tak oklepe, otřepe, rozhodí vlasy, natáhne si nějaký ten svůj šílený kostýmek a vykročí si směle do světa. A začne radit s prvním sympatickým mužem. To doopravdy ne. 

A přestože jsem se obávala, jak se Jojo zhostí druhého dílu, ve kterém už Will být neměl a že se mi právě kvůli tomu pokračování líbit nebude, tak musím říct, že druhý díl své kouzlo má a Will se v této knize stále nachází - i když sice ne tak jako v prvním, ale v myšlenkách Lou je neustále. Chování hlavní hrdinky na mě působilo zcela přirozeně a vyloženě žádné kýčovité, nelogické scény jsem nezaznamenala. A přestože je Will přítomný téměř na každé stránce, čas plyne dál a Život po tobě se rozhodně netočí pouze kolem minulosti. Naopak.

Myslím si, že Život po tobě za přečtení rozhodně stojí a těm, co nad přečtením stále váhají, ho určitě doporučuji. První díl stát samostatně sice může a nám po přečtení může zůstat srdíčko roztříštěné, ale přečtením tohoto druhého dílu se nám jednotlivé střípky částečně slepí - i když ne tak, jako to bylo dříve, ale přeci jen se zpátky trochu poskládají. 

Moje hodnocení 4/5

Za poskytnutí tohoto recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví MegaKnihy. 

Knihu můžete zakoupit zde.