Jsem jednou ze čtyř Černookých Zuzan

Černooké Zuzany

Autor: Julia Heaberlin

Originální název: Black-Eyed Susans
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017; originál: 2015
Překlad: Bohuslava Nováková
Počet stran: 384

Dvaatřicet hodin mého života chybí. To, na co si pamatuji, bych radši zapomněla. Čtyři pihy. Hmyz hryzající do hladké, hebké tváře. Štěrk v zubech. Na tohle si vzpomínám. Slavím sedmnácté narozeniny a na dortu hoří svíčky.  Myslím na černooké Zuzany ležící v mrazivých kovových přihrádkách. Na to, jak se drhnu a drhnu, ale jejich vůni ze sebe nedokážu smýt, ať se sprchuji, kolikrát chci. (Prolog)

Na knížku s názvem Černooké Zuzany od americké autorky Julie Heaberlin jsem byla doopravdy zvědavá. U anotace je uvedeno, že by mělo jít o thriller, přičemž já thrillery zpravidla moc nečtu, přesto mě natolik zaujala, že jsem se do knihy s chutí pustila.

Ještě než se však vrhnu na samotný děj, ráda bych se zmínila o krásném přebalu, který se skutečně povedl. Žlutou barvu jsem nikdy moc nemusela. Kdosi mi kdysi řekl, že žlutá představuje žárlivost či faleš (nevím, co je na tom pravdy a ne že bych tomu přikládala nějakou váhu), ale co chci říct je, že se mi v několika posledních měsících začíná žlutá líbit a z obálky jsem tudíž nadšená. Navíc, na černém pozadí krásně vynikají naše tajemné Zuzany.

Teď už ale pojďme na samotný příběh.

Tessa Cartwrightová by vyrůstala jako obyčejná sestra, dcera, vnučka... Zkrátka jako obyčejná šestnáctiletá holka, kterou bavilo běhat a trávit čas se svou nejlepší kamarádkou Lidií. Nebýt onoho osudného dne, který ji navždy změnil život. 

Freud tomu říkal hysterická slepota.

Všechny ty drahé testy a nakonec je ze somatického hlediska všechno v pořádku.

Je to psychické.

Chudinka nechce vidět svět.

Už nikdy nebude stejná. (str. 35)

V šestnácti letech byla nalezena polomrtvá na Texaském poli plném Černookých Zuzan, květin s černým středem olemovaným žlutými listy. V obrovském květinovém hrobě však nebyla sama. Spolu s ní byly nalezeny ostatky dvou dalších těl a mrtvola mladé dívky. Tessa jen zázrakem přežila a téměř nic si nepamatuje. Podstatné je slovíčko téměř. Občas jí totiž v mysli mihnou záblesky, které jí ale nic neříkají a jen ji k smrti děsí.

Onen hrůzný čin byl po dlouhou dobu rozebírán a omílán v médiích, které také daly těmto obětem přezdívku. Černooké Zuzany.

Do procesu zbývá osmdesát sedm dní, ne devadesát, ale neobtěžuji se ho opravit.

"Na nic si nevzpomínám." Toho se budu držet.

"Jsem si jistý, že žalobce ti řekl, že na tom nesejde. Ji živoucím důkazem. Nevinná dívka proti hanebnému netvorovi. Začneme tedy tím, na co si vzpomínáš. Tessie? Tessie? Na co teď myslíš? Ven s tím... a neuhýbej očima, ano?

Pomalu natáhnu krk a zírám na něj šedýma prázdnýma očima.

"Vzpomínám si, že se mi vrána snažila vyklovnout oči." říkám stroze. (str. 29)

Díky svědectví, které Tessa u soudu poskytla, se ocitl muž jménem Terrell Darcy Goodwin ve vězení, kde měl čekat do osudného dne na svou smrt. 

Ale. 

O několik let později, kdy je Tessa již dospělá a s pubertální dcerou na krku, začne pochybovat, zda do vězení poslala toho správného vraha. Den jeho popravy se totiž blíží a Tessa je čím dál tím víc na vážkách, zda je ON ten pravý. Na scéně se objevuje jeho právník, Will či Bill, říkejte mu, jak chcete, který však tvrdí, že odsouzený Terrel je nevinný a v cele smrti tudíž čeká ten nesprávný muž. A k tomu, aby ho včas zachránil, je potřeba Tessy. Čas totiž neúprosně běží.

Co všechno je však ochotná obětovat k odhalení pravého vraha a zajistit tak konečně své duši a svému tělu klid? Co všechno je schopná udělat pro to, aby zajistila bezpečí pro svou dospívající dceru? 

Jak jsem již uváděla na začátku, thrillery zpravidla nečtu, ne proto, že bych je neměla ráda, či bych byla nerada napjatá. Zkrátka jsem převážně vždycky dávala přednost romantice, románům a fantasy.  A když jsem otevírala Černooké Zuzany a začínala číst první věty, věděla jsem, že jsem dříve dělala chybu.  

Kromě hlavní hrdinky se v knize vyskytuje psychiatr, který pomáhá malé Tessie prokousat se těžkým obdobím po útoku a svým způsobem se ji snaží připravit na soudní proces. Samozřejmě, že jí také pomáhá nejlepší kamarádka Lidie, díky které si připadá o něco víc normálnější. Pak tu máme Willa alias Billa, muže, který se snaží dostat odsouzeného Terrela z vězení a v neposlední řadě dr. Joannu Segerovou, forenzní antropoložku, která je jedním z nejlepších forenzních vědců na světě a díky použití nových technologií začnou na povrch vyplouvat nové informace.

Černooké Zuzany mě hned po několika prvních větách vtáhly a nenechaly mě být, dokud jsem knížku nepřečetla. Měla jsem pocit, že stránky ubíhaly závratnou rychlostí, což připisuji kraťounkým kapitolám, ve kterých se střídala minulost, ta v podobě dialogů Tessie s psychiatrem v roce 1995,  a současnost alias dospělá Tessa. Chuť číst dál a dál navíc podporoval fakt, že ke konci každé kapitoly se člověk téměř vždy dozví něco hodně zajímavého a chce vědět, jak to všechno do sebe zapadne.  

Musím se také přiznat, že jsem knihu přečetla během dvou dnů a to i přes to, že jsem oba dva dny byla v práci od rána do večera, zkrátka a jednoduše - Zuzany mi nedaly spát! Téměř do poslední stránky jsem si nebyla ničím jistá. Když jsem šla pozdě večer domů, zmocňoval se mě nepříjemný pocit a Zuzany mi vířily v hlavě.

Abych vše shrnula, Černooké Zuzany všem rozhodně doporučuji a zaručuji, že se nudit nebudete a knihu neodložíte, dokud se nedostanete k poslední stránce!

Moje hodnocení 4,5/5

Za poskytnutí tohoto recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Více informací o knize se můžete dočíst zde a zakoupit ji můžete zde.