Knihovnice v alternativních světech

Neviditelná knihovna

Autor: Genevieve Cogman

Originální název: The Invisible Library
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017; originál: 2015
Překlad: Kateřina Heřmanová
Počet stran: 288
Série: Neviditelná knihovna

„Grimmovi?“
„Pohádky, předpokládám.“
 Irene poklepala prstem na okraj papíru. 
„Ne moje oblast působnosti. Nejsem si jistá, proč mi - proč nám to bylo přiděleno. Pokud to není něco, v čem máš zkušenosti.“ 
(str. 24)

Pravděpodobně jste už tuto horkou novinku v podobě Neviditelné knihovny někde zaznamenali a dokonce už o ní něco málo z diskuzí a recenzí přečetli. Na začátek uvedu, že se jedná o první díl pentalogie a teď dovolte, abych i já svými dojmy z knihy něco málo přispěla!

Hlavní hrdinka této knihy je Irene, která je zasvěcenou Knihovnicí v Neviditelné knihovně a Irenin cíl je jediný. Plnit zadané úkoly, které dostává od starších a především vysloužilejších Knihovníků. Zadání jsou vždy jednoduchá - získávat další a další zajímavé, unikátní a důležité knihy do této zvláštní organizace. S každým úkolem je dotyčný vyslán do nějakého alternativního světa, ve kterém se kdesi nachází ono knižní dílo, které musí Knihovník najít tak, aby o něm vědělo co nejméně lidí, vzít ho a odnést do Neviditelné Knihovny, kde se bezpečně uchová.

Koneckonců, nebylo nic špatného na tom, že chtěla vědět, jak skončí nějaký příběh. Byla Knihovnice. Patřilo to k povolání. A nechtěla velká tajemství nekromancie nebo jakékoli jiné formy magie. Chtěla jen - vždy chtěla - dobrou knihu ke čtení. Nechat se honit pekelnými psy a vyhazovat věci do vzduchu byla poměrně nepodstatná část práce. Získat knihy, to bylo to, na čem jí skutečně záleželo. To bylo celým účelem knihovny: tedy aspoň jak ji to učili. (17)

Každý svět je originál a žádný není stejný. Někde existují jen lidmi ovládané mechanické přístroje, jinde zase existují magie, fae, vlkodlaci a upíři. A právě do takového světa je ve své nové misi Irene vyslána. Londýn, do kterého má namířeno, je zamořený velkým množstvím Chaosu a tím pádem je i velice nebezpečným. K ruce jí byl přidělen nováček /asistent jménem Kai, který se uchází o post Knihovníka a tento úkol má být pro něj jeho první misí.

Samozřejmě, že nic není tak jednoduché a ve chvíli, kdy Irene a Kai vstoupí do alternativního Londýna, zjistí, že kniha, po které jdou, byla ukradena, její majitel je mrtvý a o knihu stojí víc lidí, než jen oni dva a než by bylo zdrávo.

Neviditelná knihovna mě podle své anotace zaujala a když jsem zjistila, že ji napsala britská autorka ani chvilku jsem nad přečtením neváhala. A to z prostého důvodu. Britské autory mám strašně ráda. Nevím, čím to je, ale ještě se mi snad nestalo, že bych od nějakého četla knihu, která by se mi nelíbila. A navíc, nebudeme si nic nalhávat, obálka knihy je naprosto dokonalá. Ta se vážně hodně povedla. 

A teď k samotnému ději a příběhu. Na rovinu řeknu, že jsem ze začátku měla problém ani ne tak se začíst, vlastně možná ano, začíst, ale ne v tom pravém slova smyslu. Když jsem četla, musela jsem knize věnovat plnou pozornost, což je jasné, bez toho by ani číst a vnímat obsah nešlo, ale u této knížky jsem to musela dělat dvojnásob. A také tím, že jsou v knize použita poměrně malá písmenka, člověku přijde, že čte opravdu pomalým tempem, i když to tak vůbec být nemusí.

Podle toho, co jste ty a Dominic říkali, je tenhle svět afektivní a na cestě k intuitivnímu, že? Takže podle teorie je pokřivován a pak by dosáhl stádia, kdy mají věci tendenci zapadat do vzorců vyprávění. Takže místo toho, aby převládl přirozený řád, začnou události přebírat ten druh tempa a logiky, co může člověk najít ve fikci nebo pohádkách. Což by mohlo být děsivý. Ale určitě musí být těžký to poznat, protože i ve světech založených na řádu se můžou fakta ukázat být podivnějšími než fikce... (48)

Ale abych Neviditelné knihovně nekřivdila. Svět, který autorka vymyslela, se mi hodně líbil. Nápad s myšlenkou Knihovny s velkým K a vymyšlený svět, tedy vlastně alternativní světy s jejich důležitými knihami a do nich zasazení vlkodlaci, upíři, draci fae a lidé, je naprosto dokonalý a zároveň napěchovaný vším možným (od magie až po technické vymoženosti). A jedna věc, co mě z obsahové stránky od Genevieve Cogman mrzí, je, že se více nevěnovala hlavním postavám a víc jejich vztahy nepropracovala nebo spíše neprohloubila, protože mi jak Irene, tak Kai, byli hodně sympatičtí a od začátku jsem jim fandila. 

Také se mi líbila myšlenka Jazyka jako nástroje, který mohli používat jen zasvěcení Knihovníci. Jazyk zde funguje jako zaklínadlo, které když řeknete, tak ho všichni uslyší, ale jen ti, kteří jsou zasvěcení, chápou pravou podstatu vyřčeného zaklínadla, věty či slova a díky tomu mohou dané věci ovládat a přikazovat jim.

Když vše shrnu a podtrhnu, Neviditelnou knihovnu si určitě přečtěte. Jen si na její čtení vyhraňte čas, abyste se samotnému čtení mohli plně věnovat a nic vás nevyrušovalo. Věřím, že ti, co mají rádi fantasy a ti, kteří si rádi přečtou detektivku, si přijdou na své.

Moje hodnocení 3,5/5

Za poskytnutí tohoto recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Více informací o knize se můžete dočíst zde a zakoupit ji můžete zde.