„Zůstaň s vladařem, lidská ženo,“ řekl Suriel.

Je jedna dívka, o níž pověst zní,

že je kurážná, byť kuriózní.

Pro její sličnou tvář, 

nestačí vokabulář,

snad jen snář,
 nebo o ní kdekdo sní. 
(184)

Dvůr trnů a růží

Sarah Janet Maas

S podepsáním Úmluvy se svět rozdělil na dvě poloviny. Jih a sever. Na jihu živoří lidé a sever se stal územím nebezpečných a vznešených víl. Mezi těmito naprosto rozdílnými územími vede zeď, ta zeď, která je pro lidské oko neviditelná a kterou nesmí lidská noha překročit - ne bez smrtelných následků. Víly však na území lidí proniknout mohou a dokonce je kolikrát žádný smrtelník díky kouzlu nepozná.

V malinkaté vesnici ležící blízko u severu, tak blízko, že ji od magické zdi dělí jen hustý les, přežívá spolu s otcem a dvěma sestrami i devatenáctiletá Feyre. Hlad je velký, zima krutá a dlouhá, zásoby jídla téměř došly a Feyre nezbývá nic jiného, než se dennodenně vydávat hluboko do temného lesa lovit. Lovit cokoliv, co by byť jen na pouhý jeden den zasytilo čtyři hladové krky. Celou rodinu živí sama, a to jen kvůli slibu, který jako malá nevědomky složila své umírající matce. Postará se o otce i o sestry. 

Hlad jednoho dne zavede Feyre do hloubi lesa, kde s lukem a pár šípy čeká na svůj úlovek. Toho dne se jí poštěstí spatřit ani ne zajíce, ani veverku, ale krásnou laň. Avšak Feyre není jediná, kdo si mladou laň vybral za svou kořist. Kousek od sebe spatří schovaného obrovského vlka. Feyre vyčká a vlk na laň zaútočí jako první. Ona pak napne tětivu s šípem a vlka na místě zabije a s úlovkem se hrdě vrátí domů. Osudová chyba.

Večer vtrhne do jejich chatrče rozzuřené, obrovské zvíře a chce vědět, kdo obrovského vlka zabil. A nejen že chce vědět, kdo ho zabil, ale požaduje za něj adekvátní náhradu. Život za život. Ustrašený otec se sotva zmůže na slovo - natož aby od něj Feyre mohla čekat sebemenší ochranu, a tak jí nezbývá nic jiného, než se s obrovským zvířetem vydat za zeď, kde se to hemží nebezpečnými vílami a kde má strávit zbytek svého života.

Netvor se ke mně prudce otočil. „Kdo zabil vlka?“ zahleděla jsem se mu do nefritově zelených očí. „Já.“ Zvíře zamrkalo, pohlédlo na mé sestry, pak zpět na mě. Viděl, jak jsem hubená, a určitě to považoval za důkaz mé křehkosti. „Lžeš, abys je chránila.“ (42)

Netvor ji dovede do svého sídla, odkud by, pokud chce žít, neměla odcházet. Feyre si ze začátku připadá jak vězeň, přestože je jejímu únosci jedno, jak bude trávit čas. S postupem času Feyre dochází, že to není až tak zlé a pomalými krůčky se s Tamlinem, který se dokáže přeměnit v obrovské, silné zvíře a s Lucienem, jeho podřízeným, začne postupně sbližovat.

A začne odhalovat, že na severu, území víl, není bezpečno a že celým územím se šíří nebezpečná nákaza.  Nákaza, která je schopná proniknout až na jih. Na území lidí.

„Jednoho dne...jednoho dne dostaneš na vše odpověď,“ slíbil mi, když pustil mou ruku a ustoupil. „Ale až nastane správný čas. Až budeme v bezpečí.“ Tón jeho hlasu byl dost výmluvný na to, abych navzdory tmě poznala, že jeho oči vyjadřují hořkost. (182)

Klasické pohádky mám velice ráda a v posledních několika měsících vyhledávám retellingy známých pohádek a ani tento kousek mě neminul. Dvůr trnů a růží je převyprávěním pohádky Kráska a zvíře, kterou jistojistě mnoho z vás zná. Již na první pohled mě kniha zaujala svou krásnou obálkou a nejinak tomu bylo i u anotace.  Navíc jsem od autorky četla sérii Skleněný trůn, která je báječná, a tak jsem se s chutí ponořila do tohoto nového, vílami a lidmi protkaného světa.

Počtu stránek jsem se ani zdaleka nezalekla, protože ze zkušenosti se Skleněným trůnem jsem si myslela, že poletí stránka za stránkou. Ne, že by tomu tak nebylo, přesto jsem si mezi první a druhou třetinou knihy říkala, že se stále nic neděje. Na plné čáře mi to však vynahradila třetí třetina, kterou jsem si náramně užila. Tam čekalo mnohem víc akce a intrik, než ve dvou výše zmíněných. A hlavně tam dostala o něco větší prostor jedna z vedlejších postav, která mi přirostla k srdci, ale než se k ní dostanu, řeknu něco o našich dvou hlavních postavách.

Dvůr trnů a růží je vyprávěný z pohledu první osoby - Fayre která je typickou hlavní hrdinkou a která - ne že by musela "trpět", ale zkrátka je na ní veškeré břímě starostí a péče o rodinu, a tak se jí v hlavě točí skoro ty samé myšlenky. Ale rozhodně se jí nedá upřít kurážnost, odhodlanost, ale ani i ta hloupost. (Když člověku řeknete, ať něco nedělá, protože to je nebezpečné, udělá opak, no není na palici?) 

A pak je tu Tamlin z rodu víl, který se dokáže měnit do podoby obrovského zvířete - což má ale svůj důvod, který vám však nepovím. Jeho postava vystupuje v knize s poměrnou rezervovaností a více se začne projevovat až ve druhé polovině knihy. Oba hlavní hrdinové mi byli sympatičtí, přesto mi mezi nimi chybělo to ono s velkým O. Přeci jen to má být na motivy Krásky a zvířete.

V tu chvíli se dveře pohnuly doopravdy. Ne, dveře ne. Spíš tma kolem nich, která jakoby se zčeřila. Když se z té tmy vyloupla mužská postava, srdce mi sevřel skutečný strach. Ten muž jako by do cely proklouzl prasklinami mezi dveřmi a zdí a byl sotva víc než stínem.Rhysand už se stihl naplno zhmotnit a jeho fialové oči plály v matném světle. Ode dveří na mě vrhl ledabylý úsměv. „Vidím, že Tamlinova šampionka je na tom vážně bídně.“ (342)

A jak jsem již naznačila - od druhé poloviny knihy, zejména v její třetí třetině jsem (téměř) hltala stránku za stránkou a myslím, že na tom má velkou zásluhu vedlejší postava jménem Rhysand, který mě doslova a do písmene sedl a stal mou nejoblíbenější postavou z celé knihy.

Sarah J. Maas v knize Dvůr trnů a růží opět prokázala svou obrovskou představivost a stvořila nový svět plný víl různých druhů, vlastností i schopností, takových, které člověk ještě nikde neviděl a autorka tak rozhodně ví, jak na nás (nebo alespoň na mě) zapůsobit. 

Čtivost knize rozhodně zapřít nemůžu a přestože se v první polovině knihy nijak zvlášť nic nedělo, stránky ubíhaly - sice ne tak, jako u Skleněného trůnu, přesto utíkaly rychle. Po dalším díle, který má vyjít letos v dubnu, se podívám a ráda si ho přečtu, třeba mile překvapí. Koneckonců poslední kapitoly v knize byly hodně zajímavé!

                                                      

Dvůr trnů a růží

Originální název: A Court of Thorns and Roses

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2016
Překlad: Ivana Svobodová
Počet stran: 440

Série: Dvůr trnů a růží

                                                      

Moje hodnocení 3,5/5