Bunburistka: Princezna krásná jako jasný den

„Bojíš se, že je otrávené?“ zeptala se stařena.
„Tak, rozřízla jsem jablko na dvě půlky.
Ty sněz tu rudou půlku,
já sním tu bílou.“

Winter
Marissa Meyerová

Na začátku letošního roku jsem se s chutí vrhla do prvního dílu Mesíčních kronik - Cinder a s postupem měsíců jsem se dopracovala či pročetla až k Winter - poslednímu a tudíž i závěrečnému dílu veleúspěšné série. Zastávám takový názor, že když jednou člověk první díl série otevře, nemůže to snad skončit jinak než dočtením posledního dílu.

„Nejhezčí dívka, Aimery?“ Levanin lehký tón téměř zakryl zavrčení. Aimery se uklonil. „Pouze nejhezčí, královno. Žádný smrtelník se nemůže měřit s vaší dokonalou krásou.“ (13)

Každá obálka Měsíčních kronik je krásná, přesto když jsem viděla a držela v rukou Winter, zašla jsem nad tím, jak je nádherná. Jedna věc je dívat se na ni na fotkách a ve videích ostatních knihomolů, ale věc druhá je držet ji ve vlastních rukou a kochat se z každé hrany, plochy barvy či stránky. A že těch stránek je opravdu mnoho! Věděla jsem, že Winter má mít přes sedm set stran, nicméně i tak mě její tloušťka překvapila (a podotýkám, že mile!). Je to pořádná baculka.

Ve čtvrtém díle se setkáme s každou nám již známých postav a dokonce dostanou prostor i postavy nové. Samozřejmě, že jednou z nich je i krásná princezna Winter, kterou má i přes Levaninu nevoli mnoho měsíčňanů rádo. Na druhou stranu si o princezně spousta měsíčňanů, kteří se Levany bojí a raději ji ve všem podporují, myslí, že je doslova a do písmene bláznivá a to v negativním slova smyslu.

Čím víc se vzdalovali od Artemidy, tím víc se okolní prostředí měnilo. Začínali si připadat, jako by vstoupili do úplně jiného světa. Podle okázalosti královských doků si Cinder vytvořila představu, že je celý Měsíc překrásný. (193)

Mnohem větší prostor má i již zmíněná královna Levana a my se díky ní přesuneme z planety Země a nakoukneme pod pokličku onomu vzdálenému a již tři díly načatému a svým způsobem tajemnému Měsíci, kde se vlastně celý čtvrtý díl odehrává. Podíváme se do královnina sídla, seznámíme se s "jejím dvorem" a s dalšími divotvůrci a dozvíme se tu i něco málo z její minulosti. Prostor tu dostanou i obyčejní... chtěla bych říct lidé, ale nebylo by to přesné - měsíčňané, kteří žijí v sektorech vzdálenějších od Levanina sídla.

V jednotlivých kapitolách se často střídají členové Zvonečníku, ale ujišťuji vás, že kniha je přehledná a čtenář se v ní rozhodně neztratí. Pořád se něco děje a Cress, Vlk, Scarlet i Thorne s Iko a Cinder se neustále rozdělují a shledávají a to s jediným cílem - porazit krutou vládu královny Levany. Člověk v jednu chvíli jásá, že jsou všichni jakž takž pospolu a ono znovu - znovu se rozdělí. Nervy pak pracují o sto šest, nehledě na to, že si téměř okoušeme nehty nad situacemi, do kterých se posádka dostává a jak jim držíme pohmožděné palce.

„Winter nemá královskou krev. Nikdy se nemůže stát královnou.“„Ne. Ona královnou nikdy nebude.“ Levana se k němu naklonila a on si připadal, jako by ho obtáčela krajta, škrtila ho a dusila. „Protože jsi mým věrným služebníkem, jak o sobě neustále prohlašuješ. A zabiješ ji.“ (208)

Snad už ani nemusím opakovat povděk nad tím, jak měla Marissa Meyerová celou sérii skvěle vymyšlenou a jak jednotlivé díly do sebe jak skládačka zapadaly. Čtivost, lehkost a obrovská nápaditost této sérii vůbec nechybí. A stejně jako předešlé díly je i tento perfektně zpracovaný retelling Sněhurky propletený s osudy Popelky, Karkulky a Lociky a s notnou dávkou humoru kapitána Thorna, akce a bojů, nenávisti a lásky a zároveň je snad tím nelepším zakončením, které si mohli fanoušci Měsíčních kronik přát.

Ti, kdo si chtějí užít opravdu báječné čtení, které vám nedá spát, které vás DONUTÍ být vzhůru ve tři hodiny ráno a číst s unavenýma a červenýma očima, je tato série tou nejlepší volbou, kterou můžete udělat.

A jen tak na závěr. Víte, co mě ohromně překvapilo? Někdy za polovinou knihy jsem se při začítání do nové kapitoly podívala na její číslo. Páni. Víte vy, kolik má celá Winter kapitol? Ne? No, opravdu, opravdu, ale OPRAVDU hodně! Ani ne 30, ani 40, ba dokonce ani ne 80. Schválně, tipnete si, kolik jich celkově je? Já zůstala s pusou dokořán, jak mě to překvapilo! Myslím, že se Winter (nejen) co do počtu kapitol zařadila mezi mé šampióny!