Je dnes ten správný den?

Když Finch 

potkal Violet,

život najednou začal

dávat smysl...

Všechny malé zázraky

Jennifer Nivenová

Theodor Finch a Violet Markeyová. Dva mladí lidé, které osud svede dohromady na římse školní zvonice, na které ani jeden nestojí kvůli tomu, aby se kochal výhledem. Dva mladí lidé, kteří toho nemají moc společného, přesto si jsou v mnohém velice podobní. Dva mladí lidé, kterým se jejich osudy ještě více propletou díky školnímu projektu, skrze který mají objevovat krásy Indiany. Jeden z nich má v duši zmatek a chaos, druhý zas černočernou díru zející prázdnotou. Dva lidé, kterým život najednou začal dávat (alespoň trochu) smysl. 

Ona je kyslík, uhlík, vodík, dusík, vápník a fosfor. Stejné prvky, které jsou i v nás ostatních, ale nemůžu si pomoct, myslím, že je tu něco víc, že ji tvoří i prvky, o kterých nikdy nikdo neslyšel, a ty ji odlišují od všech ostatních. (215)

Na knihu od americké autorky Jennifer Nivenové mě mnoho knihomolů a blogerů lákalo a den ode dne jsem jí čím dál tím více podléhala, až jsem jednou neodolala a Všechny malé zázraky jsem si pořídila. Musím však říct, že jsem se zdatně vyhýbala jakýmkoli spoilerům, abych si nepokazila zážitek ze čtení. A podařilo se a nepoznamenaná jsem se ponořila do čtení.

Na začátek řeknu, že mi bylo jasné, že půjde o poněkud vážnější téma a očekávala jsem něco na způsob Hledání Aljašky od Johna Greena - které se mi ANO, líbilo. A dnes, s postupem času, co jsem Aljašku přečetla, bych změnila a navýšila její hodnocení, protože mi stále leží v hlavě. Každopádně pojďme zpátky ke Všem malým zázrakům. Ty v sobě nesou téma sebevraždy, deprese a bipolární poruchy.

V jednotlivých kapitolách se mezi s sebou střídá Finch a Violet a my tak díky tomu můžeme nahlédnout do myslí obou hlavních hrdinů.

Když jsem začínala s prvními stránkami, hlavní postava Finche se mi zdála poněkud prapodivná a byla jsem k němu zprvu tak trošku skeptická. To se však s postupem stránek změnilo a jeho postava se mi až neuvěřitelně zalíbila. Opravdu, už dlouhou dobu mi žádná postava nesedla tak, jako ta Finchova. V hlavě mi utkvělo mnoho momentů a myšlenek, které Finch pronesl, a úplně zřetelně vidím jako tehdy, když jsem četla, jak Finch lítá o přestávkách přes celou školu, aby alespoň na moment zastihl Violet, a jak při tom vypadá jako šílenec. I teď se usmívám a cítím v srdci hřejivý pocit. Prostě Finch. 

S Violet jsem žádný problém neměla a její situaci i její chování jsem chápala. Člověk, podle mě, prostě občas potřebuje někoho, kdo mu ukáže směr a to Violet potřebovala.

„Můžu se tě na něco zeptat? Myslíš, že existuje něco jako perfektní den?“„Cože?“„Perfektní den. Od začátku do konce. Den, ve kterým se nestane nic strašnýho, nebo smutnýho, nebo prostě jen obyčejnýho. Myslíš, že je to možný?“„Nevím.“„Už jsi nějaký takový zažila?“„Ne.“„Já taky ne, ale snažím se o to.“

Jejich příběh probírá závažné téma, ve kterém se jeden z hrdinů vyrovnává se smrtí člena rodiny a zároveň si jeho smrt bere za vinu a ten druhý zas trpí bipolární poruchou, závažným duševním onemocněním. Navzájem si jsou hlavní hrdinové oporou a žije se jim lehčeji. Ale... Vždycky je tu nějaké ale, které změní řád věcí a poblázněného a hlavně svého Finche, a znovu sebe nalézající Violet šoupne tam, kde ani jednoho vidět nechceme.

Vaše naděje spočívá v tom, že přijmete svůj život, jaký teď je, navždy změněný. Pokud to uděláte, dovedete se s tím postupem času smířit. Navždy změněný. (319)

Mnoho vět a dokonce i odstavců jsem si v knížce vyznačila, abych se k nim kdykoliv mohla vracet. Hluboké, pestré a zajímavé myšlenky nám podala autorka skrze hrdiny a ti, kteří knihu dočtou a přečtou si na konci knihy poznámku autorky, pochopí proč. 

***

Pro zajímavost chci uvést, že bipolární porucha je duševní onemocnění, pro které jsou typické výrazné výkyvy nálad. V období mánie se mezi typické symptomy řadí například povznesená nálada, impulsivní jednání, zvýšené sebevědomí a snížená potřeba spánku a naopak v období deprese přichází pocity smutku, pocity bezvýznamnosti a celkový útlum. Údajně se o sebevraždu statisticky pokusí okolo 50 % nemocných a až 20 % z nich svůj čin dokoná.

***

Knížku vám všem s klidem v duši doporučuji. Je to ten druh knihy, ze které si ať chcete či nechcete zkrátka něco odnesete a která ve vás zůstane. A v budoucnu po ní opět sáhnu a přečtu si ji. Všechny malé zázraky se sice řadí do young adult a jsou cílené na mladší čtenáře, přesto si myslím, že zaujmou, dojmou i obohatí mnoho jiných a třeba i starších lidí. 

                                                      

Všechny malé zázraky

Autor: Jennifer Nivenová

Originální název: All the Bright Places

Nakladatelství: Yoli

Rok vydání: 2015; originál: 2015

Překlad: Jana Rajnyšová

Počet stran: 360