Bunburistka: „Nepozře vůbec nic,“ upřesnil lékař. „Nemůže nic než čistou vodu.“

Půst

úplné zdržování se konzumace pokrmů

období od Popeleční středy do Velikonoc

odpírání si.

Zázrak

Emma Donoghue

S irskou spisovatelkou Emmou Donoghue jste se mohli setkat už v roce 2011, kdy Knižní klub vydal její knihu s názvem Pokoj. Vydařený thriller z pohledu pětiletého chlapce se dokonce v roce 2015 dočkal i zpracování na filmovém plátně. Určitě jste knihu či film zaregistrovali, ne-li dokonce přečetli či shlédli. A letos v dubnu vydal Knižní klub u nás v pořadí její druhou knihu s názvem Zázrak, na který se podíváme trošičku blíže.

„Jsme obyčejní lidé, můj muž a já,“ pokračovala zapáleně paní domu. „Neumíme to vysvětlit, ale naše dcera prospívá z vůle Všemohoucího. Nejsou snad jeho možnosti neomezené?“ otočila se k jeptišce.Sestra Michaela přikývla. „Kráčí po nevyzpytatelných stezkách,“ řekla tiše. (33)

S otevřením knihy se ocitáme v devatenáctém století, kdy jsou na irský venkov povolané dvě ženy. Jedna je jeptiška a ta druhá vycvičená profesionální zdravotní sestra jménem Lib Wrightová, která prošla výcvikem té nejlepší z nejlepších zdravotních sester - Florence Nightingalové. Samozřejmě, že na venkov nejsou povolané z ledajakého důvodu. V Irsku se stal, lépe řečeno se tam nachází, zázrak, za kterým se sjíždí lidé téměř z celého světa a kterému tito návštěvníci nosí své nejcennější dary.

Tento zázrak žije se svými poměrně chudými rodiči v malé vesničce a není jím nikdo jiný než jedenáctiletá dívenka Anna O´Donnellová. Ta celé čtyři měsíce nepozřela jediné sousto potravy, a přesto se těší pevnému zdraví. Ne všichni však rodině a dívce věří, a právě proto byla výborem stanovená výše zmíněná dvojice žen, která má za úkol malou Annu dennodenně sledovat, nespustit z ní oči a za čtrnáct dní mají obě nezávisle na sobě podat hlášení, zda dívenku přistihly či nepřistihly byť třeba jen uždibnout kousek kůrky chleba či například polknout lok mléka.

Každé slovo slečny N se neslo jako z kazatelny. „Žádné výmluvy,“ poučovala čerstvé rekrutky. „Pracujte tvrdě a nic Bohu neupírejte. Konejte svou povinnost a nechte svět dál se otáčet. Nestěžujte si, nezoufejte. Lépe se utopit v příboji nežli zbůhdarma postávat na břehu. (72)

Naše hlavní postava, skrze kterou příběhem proplouváme, profesionální zdravotní sestra Lib, je nanejvýše odhodlaná přijít této záhadě (anebo podle jejích slov spíše podvodu) na kloub a rozhodně se nemíní nechat nijak ošálit, a v čase, který tráví s Annou, ji nespustí ani na vteřinku z očí. Není přeci možné, aby kdokoliv přežil po takovou dlouhou dobu jen díky pár douškům vody a navíc se těšil tak dobrému zdraví, jakému se malá Anna těší.

Točila se jí z toho hlava. Všechno se zdálo děsivě zřejmé. Jestli se panu Thaddeusovi podaří udělat z Annina případu uznaný zázrak, z téhle díry se stane poutní místo,“ pokračoval novinář, „což by znamenalo nekonečné zisky. Postící se dívka je zlatý důl!“ (143)

Samozřejmě, že jsem byla zvědavá, jakým směrem nás příběh ponese a kam se vlastně dostaneme. A upřímně musím říct, že jsem byla překvapená, když jsem zjistila, na jakém základě je Zázrak vystavěný. Myslím, že se nic nestane, když vám prozradím, že jedním z hlavních pilířů celé knihy je náboženství - bezmezná a dokonce si troufám tvrdit, byť to zle nemyslím, až slepá víra v Boha. Co všechno pro hluboce zbožného člověka vlastně znamená odpuštění a jaké následky s sebou nese neodpuštění hříchů, které člověk za svůj život napáchá, a nezáleží na tom, jak je jeho život dlouhý či naopak krátký.

Avšak nenechte se zmást, nejedná se o žádnou fanatickou příručkovou učebnici, která by se vás snažila jakkoliv ovlivnit. Za sebe mohu říct, že jsem knihu protkanou náboženskými prvky ještě nečetla a byla to opravdu zajímavá zkušenost, díky které jsem mohla nahlédnout do života chudé a hluboce zbožné rodiny (a vlastně nejen jí). A zároveň a ne v neposlední řade je Zázrak příběhem o lásce, které se ne každý hned dovolá a kterou každý člověk k životu jednoduše potřebuje.

Troufám si tvrdit, že jediná osoba, kterou neovlivňovaly žádné modlitby či víra v Boha, byla poněkud svérázná a životem ostřílená zdravotní sestra Lib. Ta se své úlohy sledovateleky zhostila s řádnou vervou detektiva Holmese a již od začátku knihy mi byla opravdu sympatická, a možná v tom časem nezůstanu sama, když řeknu, že mi Lib kolikrát svým chováním připomněla mou milovanou Janu Eyrovou.

Čeho jsem si všimla je to, že v celém románu je (na můj vkus) poněkud málo přímé řeči - a přesto, přesto se Zázrak četl rychle a ani chvíli jsem se nenudila. Člověka jeho zvědavost nutí číst dál a dál, protože se Annina záhada stále tak nějak nedaří rozlousknout. A když už se pomalinku začnou odlupovat její první vrstvy, začínají na zemský povrch vyplouvat takové informace, kterým odmítá věřit i dítěti člověk nejbližší. Ano, dokonce i ten.

Když vše shrnu a podtrhnu, Zázrak vám mohu určitě doporučit - zvědavost je mrška a ta vám nedá spát, dokud se nedozvíte, jak to všechno vlastně je.