Někdy příběhy potřebují nějaký impuls

Konečně vyndala ze skříňky dvě věci.

Hnědou obálku a fotografii na tvrdém kartonu. 

Tímhle to začne.

Vůně jasmínu

Corina Bomannová

Jméno německé autorky Coriny Bomannové vám může být povědomé, neboť u nás už vyšly její tři knihy, konkrétněji romány s názvy Motýlí ostrov, Zahrada měsíčního svitu a jako poslední a zároveň horká novinka - Vůně jasmínu.  

Do této doby ale pro mě byla velkou neznámou a nevěděla jsem, co mohu od jejího posledního a zároveň poměrně obsáhlého románu očekávat. Už na první pohled mě však tato bichlička zaujala svou romantickou květinovou obálkou, díky které pro ni mnoho čtenářek jistojistě sáhne, koneckonců - tak jako já.

Poprvé po několika měsících zaplavil Melanii hřejivý pocit. Jak dlouho už tu nebyla! Vybavila si všechny šťastné prázdninové dny a víkendy, vánoční prázdniny a také bouřlivé noci, kdy nikdo nešel spát, dokud se hromobití a blesky nepřehnaly. Matka asi měla pravdu, když prohlásila, že jí pobyt u babiček určitě udělá dobře. Melanie se nejdřív vzpírala, ale pak usoudila, že by měla získat od celé té hrůzy trochu odstup. (19)

Vůně jasmínu v sobě ukrývá příběh nejednoho života opracovávaného nezřídka lidskou silou. Román nás zavede za Melanie, snoubenkou, kterou čeká po návratu z pracovní cesty těžká rána. Její snoubenec měl autonehodu a leží v kómatu. Nikdo nemůže s jistotou říct, kdy a jestli vůbec se z něj dokáže probrat, a tak se Melanie po několika těžkých měsících probdělých u nemocničního lůžka odebere ke své babičce a ke své prababičce. Ráda by u nich několik dní zůstala a znovu načerpala svou již docházející energii a zabránila tak totálnímu zhroucení. 

„Jsi nějaká ubrečená. Co ti kdo udělal?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Nikdo mi nic neudělal.“ Neměla jsem chuť vysvětlovat jí, proč mám opuchlé oči a uplakanou tvář. Ariana si mě zkoumavě prohlížela. „Stejská se ti po domově, viď?“ Ani nečekala na odpověď. „No jo, to se tu stává většině holek. Hlavně těm, který maj domov. Když někdo ani neví, odkud se vzal, tak jako já, tomu se nemůže stejskat, může leda cejtit odpor k nějakýmu místu. Ale tys měla jistě krásnej domov.“ (151)

U babičky i prababičky to měla vždycky ráda, a tak se není čemu divit, že u nich nachází útěchu i rozptýlení. Hlavně prababička Hanna jí poskytne rozptýlení v podobě vyprávění svého životního příběhu, se kterým se ještě nikdy nikomu nesvěřila. V něm se z přítomnosti - Německa - vrací zpět do roku 1917 do tehdejší Indočíny, kdy byla ještě malou vietnamskou holčičkou, která vůbec netušila, co všechno jí život do vínku nachystá. 

Co všechno se v jejím životě událo, kolik utrpení a nesnází musela překonat a kdo všechno se nadobro zapsal v jejím srdci, které na nic nezapomnělo? A co všechno se stalo, když prababička opustila svůj rodný Saigon v tehdejší Indočíně a dostala se do Německa? Její životní příběh si budete muset přečíst sami a věřte mi, že čtení litovat určitě nebudete!

Zprvu jsem si myslela, že celý příběh bude převážně věnovaný již zmíněné mladé Melanie, jejíž kariéra vzkvétá a osobní život jakbysmet a v nečekanou chvíli přichází obrovská rána a zároveň nezáviděníhodná životní situace, ve které Robert jen taktak přežije autonehodu. Přeci jen spojení kariéra, svatba a kóma by si pravděpodobně vystačilo samo o sobě na celou knihu. A zcela na rovinu mohu říct, že jsem byla opravdu překvapená, že toto téma prim knihy není, že se ve skutečnosti stránky přehodí z pohledu pravnučky do minulosti a že většina příběhu je vlastně vyprávění prababičky Hanny od jejího dětství až téměř do současnosti. 

„Víš, v životě se může z ničeho nic něco zvrtnout a rázem je všechno jinak. Člověk si myslí, že nalezl štěstí, a vzápětí je nenávratně pryč.“ (348)

Nejen samotná lidská zvědavost a chuť dozvědět se celý Hanin příběh, ve kterém jí v těžkých chvílích budete držet pěsti, jen aby to dopadlo dobře, mě nutila číst dál. V těch opravdu hrozných chvílích s ní budete soucítit. A že pro to budete mít důvod. V románu narazíte na obchodníky s lidmi, na piráty, prostituci a samozřejmě i na politiku a válku, která je (bohužel) nedílnou součástí historie. Na druhou stranu najdete v knize i lásku a přátelství, které Hanně nejednou zachrání život. 

Její příběh se mi neskutečně líbil a četl se téměř sám a nikde nijak nevázl. Zajímavá situace střídala napínavou a já se musela krotit, abych knihu nepřečetla během dvou dní.  A samozřejmě nesmím opomenout na osud snoubenců, na který jsem byla zvědavá, jak skončí. Corina Bomannová mě velice mile, ba vlastně až nadmíru překvapila, protože tak komplexní, obsáhlý a velice čtivý příběh jsem doopravdy nečekala. Na 450 stran se vměstnalo snad vše, co byste mohli od románu čekat. 

Vůni jasmínu všem určitě doporučuji, nezapomeňte po ní sáhnout!

Je to vskutku báječná záležitost!

                                                      

Vůně jasmínu

Autor: Corina Bomannová

Originální název: Die Jasminschwestern

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2017; originál: 2016

Překlad: Zuzana Soukupová

Počet stran: 456

                                                      

Za recenzní výtisk děkuji Euromedia Group!