S uplynutím osmdesáti let ve službách Oceánu má však Kahlen stále problém si na svůj úděl zvyknout. Spolu se sestrami putuje z jednoho koutu světa do druhého, jen aby na ně nepadl stín podezření, kdo jsou vlastně zač. Společně si pronajímají byty, chaloupky a žijí na okrajích měst, co nejblíže Oceánu pro případ, že by si je vyžádal. Kahlen se však stále příčí vykonávat to, co po ní Oceán chce, přestože k ní promlouvá a i přesto, že jí má za celou svou věčnost nejraději.

Se svou narůstající odslouženou dobou Kahlen zjišťuje, že jí něco chybí. Něco, co doopravdy bude moct mít až za dalších dvacet let, za dvacet let, za kterých bude dotyčný už mrtvý, a to už bude pozdě. Otázkou je, co po sirénách Oceán chce a co Kahlen nedokáže překousnout? A po čem nejvíce touží? Tak to si budete muset sami přečíst. Sama jsem na další knihu od autorky úspěšné série byla velice zvědavá.

A nebudeme si nic nalhávat, i mně se Selekce líbila, a proto jsem se začetla s velkým očekáváním i do Sirény. Jazyk, kterým autorka píše, je bezesporu čtivý, lehký a rozhodně nebudete mít problém se začíst. Přesto mi tentokrát přišlo, že děj zhruba uprostřed Sirény neodsýpal tak, jak by měl. Možná v tom měla prsty hlavní hrdinka Kahlen, která byla na můj vkus o krapánek ukňouranější, než by mi bylo milé. Na druhou stranu se mi Kahlen svou povahou líbila ze všech sirén nejvíce.

A co by to bylo za young adult či dívčí román, kdyby v něm chyběla láska, po které tolik srdcí prahne. I v Siréně se jí dočkáte, protože tu svou roli rozhodně má. Po celý román je romantika lomeno láska dávkovaná v menším množství, a proto žádný rychlý a vášnivý spád nečekejte. Za sebe však můžu říct, že mi to tak naprosto vyhovovalo.