Ve Dvoru mlhy a hněvu na vás čeká kromě starých známých postav několik nových, kterých bude tak akorát, abyste si je zapamatovali, a kteří perfektně pomáhají posouvat příběh vpřed. Co se mi na Dvoru mlhy a hněvu líbilo, byl vývoj postav z prvního dílu, a to jak Tamlina, tak i Rhysanda, který v pokračování dostává mnohem větší prostor a jeho tajemství se čtenářům postupně odhalují. Postava hlavní hrdinky také prošla velikou změnou, a to nejen fyzickou, ale především psychickou, protože ve druhém díle působí mnohem dospěleji, vyváženě a dostává se do role, kdy vedle sebe nepotřebuje mít někoho, kdo by ji musel chránit a starat se o ni. S  posunem a vývojem postav jde ruku v ruce fakt, že jsou v knize pasáže, kde si autorka nebrala žádné servítky a sexuální scény popsala tak, že by se z nich mohla inspirovat i E. L. James, autorka Padesáti odstínů. 

Dvůr mlhy a hněvu je možná vystavěn podle staré známé osnovy dobra a zla, ale americká autorka má skutečně obrovskou fantazii, a právě díky ní stvořila svět, který se odvíjí na základě své vlastní historie, příběh, kde má vše nějakou příčinu a postavy téměř ožívají před očima. Koneckonců - to už všichni víme. Ale co nevíte, je, že napětí stíhá akci, emoce mnohdy tečou proudem a vše graduje do obrovského finále, a nebojím se tvrzení, že ve Dvoře mlhy a hněvu nechala autorka svou fantasii doslova explodovat. Sarah Janet Mass tak potvrzuje, že je bezesporu skvělou vypravěčkou s neskutečnou fantazií, jež dává známému příběhovému mustru nový, neopotřebovaný kabátek šitý zlatými nitěmi. Oproti prvnímu dílu udělala neskutečný krok vpřed a věřte mi, že závěrečný díl trilogie si po velkém závěru druhého dílu nenecháte v žádném případě ujít!