Rhysand je nejkrásnějším vladařem.
Rhysand je nejrozkošnějším vladařem.
Rhysand je nejmazanějším vladařem.
(str. 87)
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah Janet Maas
Umí. Americká autorka Sarah J. Maas zkrátka umí psát. O tom nás přesvědčila jak sérií Skleněný trůn, tak i prvním dílem trilogie Dvůr trnů a růží. A přestože byl Dvůr trnů a růží dle mého názoru průměrnější, čtivost se mu upřít nedala. Jeho konec čtenáře natolik navnadil na druhý, mnohem obsáhlejší díl, že právě s ním teď za vámi přicházím. A protože se jedná o dojmy z druhého dílu, neodpustím si malé varování pro ty, kteří se sérií Dvorů ještě nezačali - dál ROZHODNĚ nečtěte!
Příběhově začíná Dvůr mlhy a hněvu skoro tam, kde končila předešlá kniha, a plynule na ni tak navazuje. To je dle mého velmi zdařilý krok. Všichni přeci chceme vědět, co se stalo po velkém závěru s Amaranthou, no nemám pravdu? Pravděpodobně nebude pro nikoho velkým překvapením, že se po velkém utkání pod Horou Feyre s Tamlinem navrací na Jarní dvůr. Tam už to ale není takové, jaké to bylo dřív. Amarantha se všem vryla hluboko pod kůži a zanechala po sobě rozšklebené, hluboké rány, které se ne a ne zahojit. Noční můry stíhají Feyre téměř každou noc. A pak jsou tady také její i Tamlinovy obavy z dohody, kterou na prahu smrti uzavřela s Rhysandem.
Buď vděčná za své lidské srdce, Feyre. Lituj ty, kdo necítí vůbec nic. (str. 15)
Dá se smlouva, kterou s ním uzavřela, zrušit? Může něco - cokoliv - udělat s nočními můrami, které netrápí jen ji, ale Tamlina a ostatní? A co když Amarantha, kterou pod Horou porazila na úkor svého já, co když ona nebyla jediné zlo? Co když existuje mnohem, mnohem větší hrozba a Amarantha byla pouhopouhý předvoj?
Znala jsem ty modrošedé oči, hnědozlaté vlasy, plné rty a výrazné lícní kosti. Znala jsem ty uši, jež teď byly půvabně protažené, údy, jež se zaoblily a staly se ztělesněním moci. Veškeré lidské nedokonalosti zahladila jemná nesmrtelná záře.
Znala jsem prázdnotu, zoufalství a zkaženost, které i sálaly z tváře
Když jsem namířila dýku, ruce se mi už netřásly.
Uchopila jsem svou oběť za útlé rameno a zahleděla se do té nenáviděné tváře - do své tváře.
A vrazila jsem jasanovou dýku do nastaveného srdce. (str. 10)
Kdejaký čtenář by se zalekl téměř sedmi set stran, ale čtenář, který přečetl alespoň jednu jedinou knihu z pera Sarah J. Maas, mi dá zapravdu, že čím víc stránek, tím líp. Co do počtu stránek Dvůr mlhy a hněvu není žádný věchýtek a v tašce, batohu i kabelce se (z vlastní zkušenosti) hodně pronese. Ale věřte, že přestože téměř uslyšíte růst vlastní svalové hmoty, když budete držet knihu pár desítek centimetrů od očí v tramvaji, autobusu, ve vaně i v posteli, vás nedonutí knihu odložit. A čím víc číst budete, tím méně se od knihy odtrhnete.
Druhý díl oproti prvnímu není postaven na motivy pohádky Krásky a Zvířete ani žádné jiné. Možná díky tomu je zahalen do jakéhosi tajemnějšího oparu, který se vznáší nejen nad hlavní hrdinkou. Svět, se kterým byli čtenáři doposud seznámeni, se krapánek zvětšil a prostor zde dostaly nové postavy, hrozby a intriky.
Ve Dvoru mlhy a hněvu na vás čeká kromě starých známých postav několik nových, kterých bude tak akorát, abyste si je zapamatovali, a kteří perfektně pomáhají posouvat příběh vpřed. Co se mi na Dvoru mlhy a hněvu líbilo, byl vývoj postav z prvního dílu, a to jak Tamlina, tak i Rhysanda, který v pokračování dostává mnohem větší prostor a jeho tajemství se čtenářům postupně odhalují. Postava hlavní hrdinky také prošla velikou změnou, a to nejen fyzickou, ale především psychickou, protože ve druhém díle působí mnohem dospěleji, vyváženě a dostává se do role, kdy vedle sebe nepotřebuje mít někoho, kdo by ji musel chránit a starat se o ni. S posunem a vývojem postav jde ruku v ruce fakt, že jsou v knize pasáže, kde si autorka nebrala žádné servítky a sexuální scény popsala tak, že by se z nich mohla inspirovat i E. L. James, autorka Padesáti odstínů.
Dvůr mlhy a hněvu je možná vystavěn podle staré známé osnovy dobra a zla, ale americká autorka má skutečně obrovskou fantazii, a právě díky ní stvořila svět, který se odvíjí na základě své vlastní historie, příběh, kde má vše nějakou příčinu a postavy téměř ožívají před očima. Koneckonců - to už všichni víme. Ale co nevíte, je, že napětí stíhá akci, emoce mnohdy tečou proudem a vše graduje do obrovského finále, a nebojím se tvrzení, že ve Dvoře mlhy a hněvu nechala autorka svou fantasii doslova explodovat. Sarah Janet Mass tak potvrzuje, že je bezesporu skvělou vypravěčkou s neskutečnou fantazií, jež dává známému příběhovému mustru nový, neopotřebovaný kabátek šitý zlatými nitěmi. Oproti prvnímu dílu udělala neskutečný krok vpřed a věřte mi, že závěrečný díl trilogie si po velkém závěru druhého dílu nenecháte v žádném případě ujít!
Dvůr mlhy a hněvu
Autor: Sarah Janet Maas
Originální název: A Court of Mist and Fury
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017, originál: 2016
Počet stran: 664
Výborná recenze :) První díl se mi ohromně líbil, takže sama vlastně nevím, proč jsem se ještě nepustila do pokračování. Ale jestli autorka nechala svoji fantazii explodovat, tak to zní vážně dobře :)
OdpovědětVymazatPěkná recenze, oba dva díly jsem četla a byla jsem z nich naprosto nadšená. :)) Už aby vyšel třetí díl... :))
OdpovědětVymazatAni jednu z těchto knih jsem zatím nečetla, ale vypadají vážně skvěle! Super recenze:)
OdpovědětVymazatWindy pink style
Knihu už mám doma od léta, ale ještě jsem se k ní nedostala. Ne proto, že bych se netěšila, ale nevím. Když si chci něco moc přečíst, tak to prostě odkládám :D Ale tenhle měsíc se do ní už určitě pustím :)
OdpovědětVymazat