Už jste od mnoha knihomolů, čtenářů a milovníků knih možná zaslechli, že nakladatelství Odeon vydává skvělé knihy. Nejeden vychvaloval kupříkladu Malý život, na který jsem sama snad neslyšela celkově žádnou špatnou zpětnou vazbu. Za doporučení rozhodně stojí i Tampa - kniha, o sexuální úchylce. Dalšími knihami, které rozhodně stojí za zmínku, jsou určitě Pokání a nejnovější Odeonem vydaná kniha Na Chesilské pláži od Iana McEwana, od kterého jste možná přečetli třeba i Betonovou zahradu. 

Postupně se dostáváme k poslední knize z nakladatelství Odeon, která vyšla v edici s přebalem s "čárovým kódem" (tak jako Malý život, Betonová zahrada, Skořápka, Samotář, Ohníčky všude kolem a mnohé další). Poslední knihou s tímto přebalem je titul, který zaujme nejedno oko nejen díky svému přebalu. Obsáhlý román - Krása je stigma.

Krása je stigma je debutový román indonéského spisovatele, scénáristy a autora několika povídek - Eka Kurniawana. Jeho díla jsou přeložena do více než 24 jazyků a díky svému obsáhlému románu, jenž napsal v roce 2002, se stal prvním indonéským spisovatelem, který byl v roce 2016 nominován na prestižní Mezinárodní Man Bookerovu cenu.

Krása je stigma začíná zmrtvýchvstáním indonésko-holandské prostitutky Dewi Ayu. Krapet absurdním, prazvláštním možná i lehce komickým. Už během několika prvních stran nás děj zavede do indonéského městečka Halimundy, kde se seznámíme nejen s hlavní postavou, jejími dcerami, ale i s dalšími obyvateli tohoto kdesi v jihovýchodní Asii umístěného městečka. 

 „Zemřeš strachem vycházejícím z hloubi sebe sama.“ (str. 33)

Román je dělen do kapitol, které postupně ve čtenářově mysli utváří vskutku obsáhlý, barvitý a hlavně a především komplexní obraz jedné rodiny, rodu - po mnoho let. A během těchto let sledujeme jejich vášně, osudy, víry, násilí, které páchají ať už oni či je na nich pácháno. Nutno podotknout, že u nás i v zahraničí bylo autorovo jméno už několikrát skloňováno v souvislosti s velikánem Gabrielem Garcíem Marquezem a jeho Sto roků samoty.

Když to Dewi Ayu celé uviděla, jen se zakuckala a užasla nad tím, že se nachází v hrobě. Už si rozvázala dvě tkaničky v horní části rubáše a další dvě v nohou, aby je uvolnila a mohla chodit. . Už jí zázračně narostly vlasy, takže když je vysvobodila zpod bílého kalika, vlály v odpoledním větru a zametaly zemi jako lesknoucí se černé řasy v řece. Tvář měla zářivě bílou, přestože kůži měla vrásčitou, a očima jasně planoucíma v důlcích hleděla na lidi, kteří se předtím shlukli za křovím, než jich polovina utekla a druhá polovina omdlela. (str.8)

Důležité je taky poznamenat, že jednotlivé kapitoly by mnohdy obstály jen samy o sobě - dočtete se kupříkladu příběhy o tom, jak žena skočila ze skály, avšak nikdy nedopadla a kamsi odletěla, příběh o tom, jak být na chvilku neviditelným, anebo - jak samotný příběh začíná -  jak prostitutka po mnoha letech (jednadvaceti) vstala z hrobu.

V příběhu se objevují další a další postavy, které si mezi sebou předávají pomyslnou štafetu. Autor tak postupně předkládá čtenáři skrze někdy poetický, jindy zas skrze vulgární jazyk, anebo skrze humorné, fantaskní až pohádkové vyprávění, historky tvořící vskutku komplexní a hlavně krásný čtenářský zážitek - Krása je stigma.  Román vám při čtení bezesporu zabere více času, aby také ne - čítá téměř šest set stran, což není u nakladatelství Odeon pravidlem, nicméně výsledek - právě onen čtenářský požitek, za to rozhodně stojí.