Není se pak čemu divit, že jsem od Tamařina souhvězdí měla vskutku velká očekávání. A víte vy co? Nejsem absolutně v ů b e c zklamaná. Příběh je výborný a najde se v něm mnoho, mnoho z nás. 

Všichni z nás máme nějaké sny. Tak tomu má i devatenáctiletá Liv. Někdo z nás si sny schovává do šuplíku a jen o nich sní, druzí se je snaží splnit i přes všechny klacky, které jim život hází pod nohy. A kolikrát ty pomyslné klacky představují lidi, kteří nám jsou mnohdy nejblíž. Nebo by aspoň měli být, a o to víc nás pak jejich chování bolí. 

Tamařino souhvězdí je o životě. O životě, ve kterém člověk nemá předem vyšlapanou cestu a musí si ji vyšlapat sám. Je o životě, kde se člověk sám musí najít a otevřít se druhým. Je zároveň příběhem o lásce a všemu, co k ní patři, o všech jejích podobách. 

Nemohla jsem se odtrhnout, kolikrát jsem měla pocit, že čtu sama o sobě. A jazyk, kterým je Tamařino souhvězdí napsané? Páni. Není snad nic lepšího, než si knihu přečíst přesně slovo od slova tak, jak ji samotná autorka napsala.

Za mě jedno vskutku velké doporučení.

Tamařino souhvězdí i Černookou má na svědomí česká autorka, a upřímně doufám, že ještě napíše spoustu knih. Tak moc dobré jsou. A samozřejmě můj velký dík putuje do nakladatelství YOLI, které obě její knihy vydalo!